Proč Kristus vstal z mrtvých?

„Bylo třeba, aby Kristus trpěl a vstal z mrtvých."

(Lukášovo evangelium 24,46)

Odpovídám, že bylo nutné, aby Kristus vstal z mrtvých, a to z pěti důvodů.

Za prvé na důkaz božské spravedlnosti, které patří po­vyšovat ty, kteří se pro Boha ponižují, podle oněch slov Lukáše (1,52): „Sesadil mocné z trůnů a povýšil ponížené." Protože se tedy Kristus pro lásku a poslušnost Boží ponížil až ke smrti na kříži, bylo nutné, aby byl od Boha vy­výšen až k slavnému zmrtvýchvstání. Proto se jako z jeho úst praví v žalmu (139,2): „Ty znáš," tj. schválil jsi, „mé posazení," tj. ponížení a utrpení, „i mé vstání," tj. oslavení ve zmrtvýchvstání, jak vykládá Glossa (meziřádková).

Za druhé pro poučení naší víry, poněvadž jeho zmrtvých­vstáním byla upevněna naše víra v Kristovo božství, neboť jak se praví v 2Kor (13,4): „I když byl ukřižován ze sla­bosti, žije však z moci Boží," a proto v 1Kor (15,14) se praví: „Nevstal-li Kristus z mrtvých, marné je naše kázání, marná je i vaše víra," a v Žalmu 30 (v. 10) se praví: „Jaký zisk bude z mé krve," tj. z prolití mé krve, „když klesnu," jako po nějakých stupních zel, „v poru­šení?" Jako by řekl, žádný: „Jestliže totiž ihned nevstanu a mé tělo bude porušeno, nikomu nezvěstuji, nikoho nezískám," jak vysvětluje Glossa.

Za třetí na podporu naší naděje: neboť když vidíme vstá­vat Krista, jenž je naší hlavou, doufáme, že i my vstaneme z mrtvých. Proto se praví v 1Kor (15,12): „Káže-li se o Kristu, že vstal z mrtvých, proč někteří mezi vámi říkají, že není zmrtvýchvstání?" A Job (19,25) praví: „Vím," totiž jistotou víry, „že Vykupitel můj," tj. Kristus, „ je živ," z mrtvých vstalý, a proto  „že v poslední den ze země vstanu, tato naděje je v mém nitru uložena."

Za čtvrté pro upravení života věřících, podle slov Řím (6,4): „Abychom tak, jako Kristus vstal z mrtvých slávou Otcovou, i my kráčeli v novém životě," a níže (v. 9-11): „Kristus vstalý z mrtvých více neumírá: tak i vy se pokládejte za mrtvé hříchu, žijíce však Bohu."

Za páté pro doplnění naší spásy: poněvadž jako tím, že umíraje vytrpěl zlé a byl ponížen, aby nás vysvobodil od zel, tak byl oslaven zmrtvýchvstáním, aby nás pohnul k dob­rému, podle slov Řím (4,24): „Byl vydán pro naše hří­chy a vstal pro naše ospravedlnění."

(Summa theologiae, III,53,1. Přeložil Jeroným M. Jurák OP. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1931. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Od téhož autora:

Blahoslavení chudí duchem...
Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...  
Blaženost člověka spočívá v patření na Boha  
Ježíš Kristus - cesta k pravému životu 
Drahocenná a obdivuhodná hostina
O zvěstování blahoslavené Panny  
Kristus je Hlavou Těla Církve  
Proč Kristus zemřel na kříži?  
Duch Svatý je Bůh  
O trojím rození 
Chudý Kristus  

Související články:

Kateřina Sienská: Naše Vzkříšení!
Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista
Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc
Ladislav Pokorný: Velikonoční třídení (triduum)
Ladislav Pokorný: Neděle zmrtvýchvstání Páně
Velikonční inspirace (výběr článků k velikonoční době)
Michal Dvořáček: Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása) 
Hildegarda z Bingenu: O tom, že pět ran Kristových zahlazuje lidské hříchy  
Lukáš Drexler: Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí  
Pseudo-Chrysostom: Katechetická promluva na Svatou Paschu 
Origenes: Spolu s Ním jsme z mrtvých vstali i my  
Jan Damašský: Stav Krista po zmrtvýchvstání  
Řehoř z Nyssy: Prvorozený nového stvoření  
Augustin: Jedině od Boha je naše spása 
Augustin: Totožnost Kristova těla