Nacházíte se na: Theofil > Umění, kultura > Modlitba na nedělní ráno

Modlitba na nedělní ráno

Paul Claudel, 8.7. 2009

Modlitba-báseň významného francouzského katolického básníka a dramatika Paula Claudela (1868-1955), který strávil nějaký čas rovněž jako diplomat v Praze.

  

Amen! Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! Jsem to já, jsem připraven!

Můj Bože, vstal jsem ze spánku a s Tebou jsem i v tento den!

 

Ležel jsem a spal jsem a v noci jako mrtev jsem byl.

Bůh pravil: „Budiž světlo!" a já procitl, jako by člověk výkřik vyrazil!

 

Procitl jsem a probudil jsem se a s povstávajícím dnem vstávám!

Můj Otče, jenž jsi mne zplodil před Zorou, do přítomnosti Tvé se odevzdávám.

 

Srdce mám svobodno, ústa čistá, na těle i na duchu lačen jsem.

Jsem zproštěn všech hříchů, jež vyzpovídal jsem jeden po druhém.

 

Prsten svatební je na mém prstě a má tvář je čista.

Jsem jako bytost nevinná, jež je si Tvou milostí jista.

 

Oč prosit Tebe, jenž nemůžeš mi dát to, co není Tvým!

O tento kus zlata, ražený jménem Césarovým, a slovo, jímž všem se zalíbím.

 

Ale budu mít samo slunce, roztahuji paže až ke Tvé rozloze.

Vidím jako v den Nanebevstoupení Tvého zlatý bod na vysoké obloze.

 

Přijímám svět takový, jaký je, a měnit na něm nechci nic.

Hospodine, jen dej mi sám sebe, a já už nežádám si víc.

 

Polož na šest dní sedmý, jejž sobě jsi vyhradil po práci vší.

Není to Sobota, je to Neděle, a zvonit už budou k první mši!

 

Lucifer září zcela sám uprostřed na Východě opuštěném a novém.

Kohout zpívá a Maria Magdalena spěchá za Božím rovem.

 

Diamant vzduchu, jenž se rozvíjí! Zrození dne nadskutečné!

Přicházíš konečně, jitro mé svatby věčné!

 

Čas je krátký a slunce vyšedší za chvíli nastoupí vládu.

Proto, co učinit máme, učiňme bez odkladu.

 

Jak vážný a hbitý kněz, jenž se sbírá a šatí k svaté Oběti,

vystrojme se bez váhání a spěchu k té části služby, již je nám sdíleti.

 

Jak člověk, jenž právě byl učiněn, jak vynález nový a nedotčený,

každá schopnost ve mně má předmět svůj a každá modlitba je nekonečné ceny.

 

Bože, jeden ve třech osobách, s Kristem, jenž na kříži ční v nebe,

Slovo, v němž pravdou všechno je, co říkáš, věřím v Tebe.

 

Ty jsi to Slovo dané a přikované hřeby železnými.

Nárok, v nějž složil jsem svou naději, činím rozpřaženými pažemi svými!

 

Já jsem prst v ráně Tvé, jsem ruka na srdci, jež svět Ti ranil.

Ty, jenž jsi všemohoucí, nejsi s to, bys mé lásce k Tobě bránil.

 

Ať obřad rychlý se dokoná, jímž na Tvé věčnosti účast mohu mít.

Nic není příliš krátké pro tu chvíli Boží v nás, jež nemůže rozdělena být.

 

Zachovejme tu přísahu mezi sebou, a abych se nerozptýlil, mě zapečeť.

Lidství Boha na mém jazyku, poznač mé srdce a původ můj teď.

 

V tento Sedmý den, jejž stanovil jsi po práci svrchované,

kde jinde bys odpočinul, ne-li v mém srdci, Pane?

 

003-b.jpg
 

 

(Přeložil O. F. Babler. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 8-9, 1946. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

 

[RSS]

Přečteno 236x

další články