Historia Lausiaca 38 - O Euagriovi

XXXVIII, 1. Nebylo by správné přejít mlčením proslulého diakona[1] Euagria[2], muže, který žil vpravdě podle nauky apoštolů. Je třeba sepsat tyto věci pro duchovní užitek těch, kteří budou číst toto vyprávění, a pro slávu dobrotivosti našeho Spasitele. Věřím, že stojí za to vyprávět od samého začátku, říci, jak dospěl ke svému cíli, jak správně uskutečňoval askezi a jak umřel na poušti ve věku padesáti čtyř. Jak je to v Písmu: „v krátkém čase naplnil mnoho let"[3].

2. Byl pontského původu, z města Ibora[4], syn chórepiskopa[5]. Byl ustanoven lektorem vložením rukou od svatého Basileia[6]. Episkop Grégorios Naziánský[7], muž velmi moudrý, dokonale ovládající vášně, brilantní v učení, si povšiml způsobu jeho života a vyvolil ho za diakona.[8] Pak během Velkého synodu v Kónstantinopoli ho ponechal episkopu Nektariovi[9] jako velmi zdatného ve vyvracení všech herezí. Dařilo se mu v tom velkém městě - každou herezi s mladickou vervou vyvracel.

3. Stalo se však, že on - ctěn celým městem - byl sveden touhou po ženě. (Jak nám později, když byl osvobozen od této myšlenky, řekl.) Tato žena ho taktéž milovala. Byla s nejvyšší společenské třídy a vdaná. A tak Euagrios, v bázni z Boha a ve studu k vlastnímu svědomí, pochopil prostě velikost hanby i potěšení, které budou mít heretici z jeho přestoupení, a modlil se pokorně k Bohu, aby ho vysvobodil od tohoto bodce. Přál si rozejít se s onou ženou, která na něho stále naléhala jako šílená, ale nemohl - tak byl chycen v poutech vztahu k oné ženě.

4. Nedlouho po této modlitbě - právě včas, než by upadl do hříchu - zjevilo se mu andělské vidění, ve kterém se ho vojáci správce chopili, dovedli do soudní budovy a uvrhli do jakéhosi vězení, kde mu přivázali k šíji železné okovy, dali mu na krk řetězy a svázali mu ruce, aniž co řekli. Ale on věděl ve svém svědomí, že je to kvůli tomu, co učinil. Domýšlel se, že to způsobil ženin manžel. 5. A tu se velmi trápil strachem, neboť další soud probíhal s jinými, kteří byli souzeni pro podobnou záležitost či pro něco jiného. Anděl, který přinesl to vidění, změnil svou stávající podobu na podobu jeho blízkého přítele a mluvil k němu, zatímco on byl svázán spolu se čtyřiceti zločinci. „Proč jsi zadržován, pane diakone?" „Opravdu nevím. Pouze tuším, že správce má proti mně obvinění a je ovládán neodůvodněnou žárlivostí. Obávám se, že i samotný soudce je podplacen penězi a že mě zřejmě ztrestá." 6. Anděl řekl: „Naslouchej svému příteli. Není pro tebe bezpečné dále zůstávat v tomto městě." Euagrios mu řekl: „Kéž mě Bůh osvobodí z tohoto neštěstí. Jestliže mě ještě uvidíš v Kónstantinopoli, věz, že podstoupím trest bez hlesnutí." Pak anděl pravil: „Přinesu Evangelium. Ty na něj budeš přísahat, že opustíš toto město a budeš se starat o svou duši - a já tě vysvobodím z této tísně." 7. Přinesl Evangelium a on mu takto přísahal: „Kromě dnešního dne, kdy budu nakládat své věci na loď, už se tady déle nezdržím." Když byla přísaha skončena, vrátil se zpět ze svého nočního vytržení.[10] Vstal a rozhodl se: „I když byla tato přísaha učiněna ve vidění, přesto jsem to odpřísáhl." Naložil vše na loď a odjel do Jeruzaléma.

8. A tam byl přivítán římskou dámou - blaženou Melanií. Brzy však ďábel zatvrdil jeho srdce, tak jako v případě faraóna.[11] A protože byl mladý a smyslný, začaly se v něm znovu rodit předchozí touhy a on upadl v neklid. Nikomu se však o ničem nezmínil. Změnil opět oblečení i způsob mluvy - byl opojen marnou slávou. Ale ten, kdo nás všechny chrání od zkázy - Bůh sám - zadržel ho tím, že na něj přivedl horečku a šestiměsíční nemoc. Ta vyčerpala jeho tělo[12], které bylo původcem jeho potíží.

9. Když byli doktoři bezradní a nemohli pro něj najít žádný vhodný způsob léčení, řekla mu blažená Melania: „Synu, tvá dlouhá nemoc se mi nelíbí. Řekni mi, co je v tvé mysli, neboť tvá nemoc nepřišla bez Božího zásahu." On jí všechno vyznal. Řekla mu: „Dej mi při Pánu své slovo, že míníš směřovat k mnišskému životu,[13] a já - přestože jsem hříšnice - se budu za tebe modlit, aby ti byl prodloužen život." On souhlasil a během pár dnů byl zase zdráv. Vstal a přijal od ní změnu šatů[14]. Pak odešel a odebral se do Egypta na horu Nitrie.

10. Tam pobýval dva roky. Třetího roku odešel na poušť. Tam žil čtrnáct let v místě zvaném Kellia[15], nejedl nic než libru chleba[16] a džbán oleje[17] mu vystačil na období tří měsíců. Pamatujme, že to byl muž, který byl vychován v jemném, vybíravém a změkčilém způsobu života. Modlil se denně sto modliteb. Opsal během roku pouze tolik, aby tím zaplatil to, co snědl.[18] Psal totiž velmi krásným písmem zvaným oxyrhynchos[19]. Během patnácti let si tak vyčistil svou mysl[20], že se stal hodným daru poznání, moudrosti a rozlišování duchů. Sepsal pak tři svaté knihy pro mnichy - nazývají se Kontroverze[21]. Pojednávají o boji proti démonům.

11. Démon smilstva[22] ho tak mučivě trápil - jak nám řekl -, že celou noc stál nahý ve studni. V tom čase byla zima a jeho tělo[23] téměř zmrzlo. Jindy ho trýznil duch rouhačství[24]. Čtyřicet dní nevešel do svého příbytku a jeho tělo[25] ztuhlo stejným způsobem jako u divokých zvířat. Tři démoni v podobě duchovních[26] ho napadli za denního světla. Zkoušeli ho ve víře. Jeden řekl, že je ariánec[27], druhý eunomián[28], třetí řekl, že je apollinarista[29]. On nad nimi svou moudrostí v několika slovech zvítězil.

12. Jiného dne, kdy se ztratil klíč od chrámu, učinil před zámkem znamení kříže[30] a vzývaje Krista dveře otevřel.[31]

Byl tlučen démony a nesčíslněkrát jimi těžce pokoušen. Jednomu ze svých učedníků řekl, co se stane během nastávajících osmnácti let - a stalo se to tak, jak prorokoval.

Řekl: „Nedotkl jsem se na poušti ani salátu, ani jiné čerstvé zeleniny, ani ovoce, ani hroznů či masa - ani jsem se nikdy nekoupal." 13. Teprve v šestnáctém roce žití tímto způsobem bez vařené stravy - si jeho tělo[32] vynutilo pro slabý žaludek stravu připravenou na ohni. Od té chvíle si po dvě léta nevzal chléb, pouze trochu povařené zeleniny, ječné kaše nebo luštěnin.

Toto byl způsob jeho života. Skonal v den Epifanie - poté, co přijal v chrámě svaté dary[33]. Když se blížil čas jeho smrti, řekl: „Nyní je to třetí rok, co nejsem trýzněn tělesnými žádostmi." - toto po životě v takové námaze, práci a ustavičné modlitbě! Tomu, kdo přinesl zprávu o smrti jeho otce, řekl: „Přestaň se rouhat - můj Otec je přece nesmrtelný."

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Martin Jániš.)

Více o Evagriovi Pontském  

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi 
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi 
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském
Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském
Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském 
Historia Lausiaca 22 - O Pavlovi 
Historia Lausiaca 23 - O Eulogiovi a mrzákovi
Historia Lausiaca 24 - O prostém Pavlovi
Historia Lausiaca 25 - O Pachonovi 
Historia Lausiaca 26 - O Štěpánovi z Libye 
Historia Lausiaca 27 - O Valentovi
Historia Lausiaca 28 - O Heronovi 
Historia Lausiaca 29 - O Ptolemaiovi, O padlé panně 
Historia Lausiaca 30 - O Eliášovi, O Dorotheovi
Historia Lausiaca 31 - O Piamun
Historia Lausiaca 32 - O Pachomiovi a těch v Tabennesis
Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter 
Historia Lausiaca 34 - O panně předstírající šílenství
Historia Lausiaca 35 - O Janovi z Lykopole
Historia Lausiaca 36 - O Poseidóniovi 
Historia Lausiaca 37 - O Sarapiónovi

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života 
Evagrius Pontský: Komentář k Modlitbě Páně 
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 
Evagrius Pontský: Poučení (Capita paraenetica)  

Poznámky: 

[1] Výraz διακονος [diakonos] překládám zde i jinde v HL slovem „diakon"  -  mohl bych ale volit i překlad „jáhen".

[2] Tato kapitola je hlavním zdrojem zpráv o Euagriovi z Pontu. Je v některých rukopisech vynechávána, protože Euagrios byl nařčen z órigenismu. Narodil se v Pontu v r. 346. Jeho cesta k mnišskému životu je věrně popsána právě v HL. Po roce 382 žil nějaký čas na Nitrijské poušti pod vedením mladšího Makaria a po dvou letech na poušti v Kelliích. Tam zůstal dalších čtrnáct let. Setkával se s oběma Makarii a hodně se od nich naučil. On, vzdělanec, se ocitl uprostřed lidí prostých - a učil se od nich! A také oni od něj. Brzy se totiž kolem něho vytvořila skupinka učedníků - Amún, Melania, Palladios i Theofilos (!). Během tohoto času byl plodným spisovatelem. Byl nadšeným příznivcem nauky Órigenovy, se kterou se seznámil snad už za svého pobytu u Basileia a Grégoria. Theofilos - alexandrijský episkop - mu dokonce nabízel katedru episkopa, avšak Euagrios rozhodně odmítl. Zemřel v roce 399 ve věku 54 let. Napsal mnoho spisů, většina se bohužel nedochovala. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 200, pozn. 337 a CHITTY, D., The Desert a City, Oxford 1966, s. 49-50.

[3] Mdr 4,13.

[4] Ibora bylo město v Helenopontu, nedaleko od kláštera sv. Basileia. Pontos (Helenopontos) byl římská provincie v severozápadní části Malé Asie; sousedil s Bythýnií. Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 200, pozn. 339.

[5] „Chórepiskop (χωρεπισκοπος) byl v prvotní církvi episkop s plným svěcením, ale s omezenou pravomocí. Mohl např. udílet jen nižší svěcení a podléhal metropolnímu episkopu. Pojem přetrval pouze v pravoslavné církvi." MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 200, pozn. 340.

[6] To je pochopitelně sv. Basileios Velký, největší z kappadockých otců, autor Pravidel. Euagrios závisel i na Basileiovi. Ten zemřel r. 379.

[7] Grégorios z Nazianzu (330-390), teolog, křesťanský spisovatel a básník.

[8] V oné době byl horlivým posluchačem Grégoria i svatý Hierónymos. Srov. CHITTY, D., The Desert a City, s. 49-50.

[9] Nektarios byl patriarchou v Kónstantinopoli v letech 381-397. Onen „Velký synod" je První kónstantinopolský koncil v r. 381. Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 201, pozn. 344.

[10] V řečtině εκστασις [ekstasis].

[11] Srv. Ex 7,14.

[12] V řečtině σαρκιον [sarkion] - v HL jsou pro „tělo" použity různé výrazy: σαρκιον [sarkion], σαρχ [sarx], σωμα [sóma]; nevidím v jejich použití žádný systém (srv. dále v HL).

[13] V řečtině μονερης βιος [monerés bios].

[14] V řečtině μετημφιαςθη [metémfiasthé].  Předtím totiž odložil svůj mnišský šat. Nyní se vrátil ke svému dřívějšímu způsobu života.

[15] Kellia (τα κελλια) - místo ležící asi den pochodu na jih (18 km) z Nitrie - sídlo daleko od sebe rozptýlených .mnišských chatrčí, které měly chrám jako své centrum.

[16] Zřejmě to znamená „libra chleba na den"; λιτρα [litra] =  0,218 kg.

[17] V řečtině ξεστης [xestés] - latinsky sextarius - bylo množství jedné pinty = 0,545 litru. Řecký vyraz se ale používal i pro „džbán".

[18] Snad pracoval jako písař. Tím si vydělával na živobytí.

[19] „Řecky οξυρυνχον χαρακτηρα [oxyrynchon charaktéra]. Zřejmě ostře zakončeným stylem písma. Nemá to co činit se stejně nazývaným místem." MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 201, pozn. 350.

[20] V řečtině νους [nús].

[21] Αντιρρητικα [Antirrétika] - lat. Antirrheticae - Kontroverze je ve skutečnosti soubor osmi knih podle osmi zlých duchů, které na mnicha stále útočí. Euagrios totiž sepsal dílo, ve kterém shromáždil úryvky z Písma vhodné pro boj s pokoušejícími démony. Tak Euagrios vytvořil určitou příručku pro mnicha, pro něhož je boj s démony celoživotním povoláním. Euagrios není možná objevitelem osmi λογισμοι [logismoi], avšak určitě je prvním svědkem nauky o nich. Z této nauky se později vyvinula nauka o sedmi hlavních hříších. Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 201, pozn. 351 a QUASTEN, J., Patrology, III, London - Antwerp 1960, s. 171-172.

[22] V řečtině δαιμων της πορνειας [daimón tés porneias].

[23] V řečtině σαρξ [sarx].

[24] V řečtině πνευμα βλασφημιας [pneuma blasfémias].

[25] V řečtině σωμα [sóma].

[26] Od κλερικος [klerikos].

[27] Arianismus byla hereze popírající božství Syna a Ducha svatého. Arios tvrdil, že Kristus byl stvořen Bohem Otcem - tudíž v určité době neexistoval. Je tedy podřízen Otci; má sice účast na jeho božství, ale pouze na nižší úrovni. Toto bludné učení bylo odsouzeno na koncilu v Nikaji, avšak i poté mělo hodně příznivců.

[28] Byl to příznivce hereze neoarianismu založené Eunomiem z Kyzika (umírá v r. 394).

[29] Toto byl zase příznivec nauky Apollinaria ze syrské Laodikeie. Apollinarios (umírá zřejmě okolo r. 390) bojoval proti arianismu, ale dostal se příliš daleko - úplně popřel Kristovo lidství. Popíral v Kristu lidský princip poznání a chtění, který by podle něj musel stát v protikladu k božskému principu v Kristu. Toto bludné učení bylo odsouzeno na koncilu v Kónstantinopoli. Srv. POSPÍŠIL, C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, Praha 2000, s. 120-123.

[30] V řečtině σφραγιζειν [sfragidzein].

[31] Otevírání zámku u chrámu je známý hagiografický prvek v monastické literatuře. KALINKOWSKI, St., STAROWIESKI, M., Palladiosz - Opowiadania dla Lausosa, Kraków 1996, s. 182, pozn. 309.

[32] V řečtině σαρξ [sarx].

[33] Tj. svátosti. Pozn. RTh.