Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Neúprosnost Boží lásky

Neúprosnost Boží lásky

sv. Kateřina Janovská, 28.9. 2009

O žárlivé lásce Boha, jež spaluje vše, co brání v dosažení jejího cíle - milování člověka a dosažení jeho blaženosti -, z pera italské mystičky a světice Kateřiny z Janova (1447-1510).

 

catarina-di-genoa.jpgČistá (Boží) láska užívá různé prostředky, aby vedla duši k dokonalosti. Pozoruje ji, jakmile se zabývá čímkoliv s vášnivým zaujetím; pokládá za nepřítele všechny věci, jež, jak vidí, duše miluje, a odhodlává se je zničit bez jakéhokoliv soucitu s duší a s tělem; majíc však na zřeteli lidskou slabost, vymycuje je kousek po kousku.

Zaslepeni sebeláskou lpíme výlučně na všem, co se nám zdá dobré, krásné a spravedlivé, a milujeme to jako takové. Vidouc tuto náklonnost čistá láska postupně rozptyluje a ničí to, k čemu lneme - smrtí, nemocí, chudobou, nenávistí, pokušením a nešvarem; zasahuje nás v našich rodičích, v našich přátelích, v nás samotných; nevíme již, co si se sebou máme počít; vyrváni věcem, v nichž jsme si libovali, získáváme z nich jen bolest a hanbu. Nechápeme, proč Bůh provádí takové zásahy; zdají se odporovat rozumu, řádu věčnému i pozemskému. Avšak úpíme a mučíme se nadarmo; nadarmo doufáme, že vyvázneme z tak veliké tísně, poněvadž tyto zásahy, jež pobuřují naši soudnost a náš cit, jsou určeny k tomu, aby vedly duše k jejich cíli.

¤

Láska nezničila jen mé špatné vnější já, nýbrž i mou vlastní vnitřní a duchovní část, jež zakoušela a chápala tuto lásku a jež, jak se zdálo, se chtěla přetvořit celá v Boha a sama zničit vnější bytost. Když se duchovní část domnívala, že ji přemohla, odnímajíc jí, co ji živilo, a když myslela, že bude mít výtěžek tohoto vítězství pro sebe a že se z něho bude těšit - tu se jí zjevila tato nenasytná láska, zuříc, a volala:

„Nač myslíš? Nedomnívej se, že ti ponechám tu nejmenší věc pro duši nebo pro tělo. Je třeba, aby obojí zůstávalo přede mnou naprosto obnaženo a oproštěno. Nepřivolila jsem k citům, jimiž se chceš sytit; věz dobře, že když začnu prosívat duši, neponechám nic než to, co pokládám za dobré, a nesnesu nejmenší nedokonalosti. Před Boha bude moci předstoupit jen to, co schválím; chci tě přetvořit v sebe, ochudit tě do té míry, abys již v sobě nemohla vidět a zakoušet nic jiného než čistou lásku bez příměsi. Stručně řečeno, chci být sama, neboť kdybych měla s sebou něco cizího, brány ráje by mi byly zavřeny, jsou otevřeny jen pro mne."

 

(Přeložil T. Vodička. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 6, 1944-45. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

 

Související články:

Juliana z Norwiche: Osmé zjevení Boží lásky 
Juliana z Norwiche: Láska Kristova
Juliana z Norwiche - životopis
Kateřina Sienská: List bratru Tomášovi della Fonte
Kateřina Sienská: Naše Vzkříšení! 
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Hildegarda z Bingenu: Touha po zjevení Božím
Hildegarda z Bingenu: Chor panen
Hildegarda z Bingenu: Liturgické hymny
Hildegarda z Bingenu - životopis
Hilda C. Graef: Svatá Gertruda Veliká, mystik Božského Srdce
Terezie z Avily - učitelka modlitby 1
Elisabeth Leseur: Per Crucem ad Lucem
Elisabeth Leseur (Alžběta Leseurová) - životopis
Marie Magdaléna de'Pazzi: Překážky Duchu svatému v nás
Marie Magdaléna de'Pazzi - životopis  
Maxim Vyznavač: O lásce

 

[RSS]

Přečteno 330x

další články