Kateřina Sienská

 

„Víš-li dcero, kdo jsi ty a kdo jsem já? Víš-li tyto dvě věci, blažena budeš. Ty jsi ta, která nejsi; a já jsem ten, který jsem. Toto poznání budeš-li mít ve své duši, nikdy tě neoklame nepřítel a unikneš všem jeho osidlům; nikdy nesvolíš k něčemu proti mým přikázáním a bez nesnází získáš veškeré milosti, veškeré pravdy a veškeré jasnosti."

Z učení Pána ve viděních sv. Kateřiny Sienské

 

Kateřina se narodila v roce 1347 v městě Sieně, které leží uprostřed italského Toskánska. Otcem byl barvíř vlny Jakub Benincas, matkou Lapa a tito rodiče spolu počali 25 dětí. Kateřina přišla do početné rodiny jako 24. dítě, jako dvojčátko, ale její sestřička Johana záhy zemřela. 

V šesti letech měla vidění. Spatřila nad kostelem ve vzduchu překrásnou komnatu, kde na trůně seděl Spasitel světa Ježíš, s ním apoštolové Petr a Pavel a Jan Evangelista. Usmívající Pán jí udělil dar věčného požehnání znamením spasitelského kříže.

Vlitím Ducha svatého se jí dostalo poznání o životě a činech pouštních Otců a některých svatých , především sv. Dominika. Toužila napodobit je celým svým srdcem. Od té doby upustila od dětských her, oddávala se modlitbám a rozjímání. Vyhledávala skrýše, kde se tajně mrskala, stala se mlčenlivější a mnohem méně jedla. Rostla v ní láska k Synu Božímu a k Matce Ježíšově . Ve svých sedmi letech složila slib panenství. Obrátila se s modlitbou a prosbou k Panně Marii a slíbila jí, že nebude mít jiného ženicha než Ježíše Krista.

Ve dvanácti letech se její rodiče začali rozhlížet po vhodném ženichovi, nevěděli totiž o jejím slibu panenství. Matka ji vybízela, aby dbala o svůj zevnějšek a více se zdobila - kdyby přišli zájemci na námluvy, aby se jim zalíbila. Kateřina zdobení odmítala a tak matka pověřila svou již vdanou dceru Bonaventuru, aby ji k tomu vedla. Kateřina z lásky k sestře povolila a strojila se, ale považovala to za velký hřích a s pláčem ho při zpovědích vyznávala. Bonaventura brzy zemřela při porodu a rodiče stále hledali ženicha. Kateřina se bránila. Rodiče proto pozvali svého známého dominikána, aby ji přesvědčil. On Kateřině poradil, aby si ostříhala vlasy a tím, že snad rodiče přesvědčí.  Ostříhala si hlavu dohola, ale jak to zjistila její matka, rozhněvala se a ještě více trvala na vdávání. Dceři zabránila, aby zůstávala o samotě, kde by se mohla modlit a pověřila jí pomocnými pracemi v kuchyni. Kateřina zůstala neoblomná, a jelikož neměla žádné vnější místo k modlitbě, vytvořila si vnitřní celu ve své mysli a pobývala v ní nepřetržitě. Po nějaké době řekla celé rodině o svém slibu panenství, o svém pevném rozhodnutí je neporušit a to i za cenu toho, že ji vyženou z domu. Otec pochopil, že je vedena vyšší silou a nařídil, aby jí již nebylo v ničem bráněno.

Šťastná panna dostala svou komůrku, oddala se tuhému pokání a s dychtivou láskou se plně odevzdala Bohu. Byla velmi přísným asketou. Pravidelně se bičovala, tvrdě odmítala spánek, ležela na prknech, chodila v oděvu z drsných látek, pod šatem byla ovázána řetězem. Od sedmi let (od posvátného slibu) začala odmítat maso. V patnácti letech přestala pít víno a jíst vařené pokrmy, jedla jen chléb a syrové byliny. Ve dvaceti přestala jíst i chleba. A od pětadvaceti let nejedla nic. To vzbuzovalo mezi jejími současníky velké vášně a Kateřina od nich velmi vytrpěla. Byla obviňována, že se chce povyšovat nad Krista. Další v jejím půstu viděli ďábelské působení, jiným se nelíbilo, že se tak příliš odlišuje od běžného způsobu života a říkali, že přílišný extrém v čemkoliv je již sám hříchem. Pro ni bylo přijímání jídla velkou strázní, a když dostala nařízeno, aby přece jen jedla, byla schopna pozřít jen tekutinu, která vznikla při rozžvýkání jídla, tuhou stravu nedokázala sníst vůbec. A štávy, které polkla, posléze stejně vyzvrátila. Pokud byla k jídlu nucena, vždy se jí zdravotně přitížilo. Omlouvala se před ostatními, že je stižena nemocí od Boha, nemůže jíst a to pro své hříchy.  Její stravou a úplným naplněním byla neustálá modlitba a časté přijímání Eucharistie .

Od nařízení otce v ničem jí nebránit, prosila matku, aby zašla k řeholnicím sv. Dominika a požádala je, zda by přijali Kateřinu do řádu. Dostala zápornou odpověď, protože nebylo zvykem přijímat do tohoto řádu panny a mladé ženy. Jednalo se o třetí řád , kde ženy nejsou v klauzuře, ale každá bydlí doma, vhodnými adeptkami tedy byly vdovy s čistou pověstí, které chtěly sloužit Bohu. Kateřina matku nepřestávala prosit, aby k sestrám chodila, ve vidění jí totiž sv. Dominik řeholní roucho slíbil a dívka po něm velmi toužila. Matka ale vždy přinesla stejnou odpověď. Dívka onemocněla, celé tělo se jí pokrylo ošklivou vyrážkou a matka Lapa se bála, že o dceru přijde. Kateřina jí totiž řekla, že cítí, že jí Bůh a svatý Dominik volají k svaté službě, a pokud to nebude v řeholním rouchu, potom pravděpodobně ani v těle. Vystrašená matka znovu prosila sestry a ty jí slíbily, že pokud její dcera není příliš pěkná, aby z toho nebylo pohoršení, přijmou ji. Poslaly ke Kateřině své zástupkyně, aby její tělesný stav a vnitřní žádost posoudily. Spatřily dívku znetvořenou nemocí a když uslyšely její vroucí slova a viděly její moudrost a zralost, žasly a radovaly se. Souhlasily s jejím přijetím. Kateřina se brzy uzdravila a její sen se jí splnil. Mohla obléct černý plášť a bílé roucho dominikánských terciářek. Vstup k sestrám pro ni byl výzvou, aby ještě více zachovávala čistotu a ještě více odumřela světu. Po tři roky mlčela a mluvila jen u zpovědi, ze své komůrky vycházela jen do kostela. Čas trávila v bdění, na modlitbách a v rozjímání. Začal se jí zjevovat Ježíš Kristus a učit jí. Zpočátku měla strach, aby její vidění nepocházela od Zlého, ale Pán jí vysvětlil, že pokud učení povede k její větší pokoře a ne k větší pýše, sama brzy pozná, že On je Pravda. Od té doby žila v nejtěsnějším spojení se svým Ženichem. Byla však nucena svádět i kruté boje s démony, kteří na ni často jako dotěrné mouchy doráželi.

Když Pán Ježíš naplnil Kateřinu lahodností svých sladkostí a vycvičil jí v duchovním boji, začal ji posílat mezi lidi. Kateřina se zprvu bránila a úpěnlivě prosila, aby mohla zůstat v nejtěsnějším spojení s Ženichem, bála se odloučení. Ježíš jí řekl, že se s ní chce ještě pevněji spojit skrze lásku k bližnímu a posílá ji, aby byla nápomocná mnoha dalším duším. Dívka poslechla a postupně se začala opět stýkat s lidmi. Nejdříve se zapojila do pomocných prací v domácnosti. Často při práci upadávala do extáze, kdy celé její tělo ztuhlo. Jednou se stalo, že na ni vytržení mysli přišlo, když otáčela maso na rožni. Služka ji našla, jak leží ve žhavém uhlí. Když jí se zděšením z ohně vytáhli, Kateřina nejenže nebyla popálena, ale také její šaty neutrpěly ani ohněm, ani popelem.

Otec Kateřině povolil rozdávat almužny ze svého jmění. A panna hojně rozdávala potřebným. Všimla si také, že blízko nich bydlí rodiny ve velké bídě, ale stydí se poprosit o pomoc. Brzy ráno vstávala, vzala potraviny, přišla k domku chudých, pootevřela dveře, a co přinesla, nechala vevnitř a rychle utekla. Pomáhala nemocným. V nemocnici ležela malomocná žena, kterou nikdo nechtěl ošetřovat. Kateřina ji dlouhou dobu každé ráno a večer navštěvovala a láskyplně ji ošetřovala. Od nemocné se jí za to dostávalo jen nadávek. A Kateřinini ruce byly postiženy malomocenstvím. Ona však v péči neustala a vytrvala až do ženiny smrti, omyla její zubožené tělo, oblékla ji a zařídila pohřeb.  Ihned po pohřbu se ruce panny uzdravily.

Další žena měla na prsou veliký hnisavý vřed, ze kterého vycházel nesnesitelný zápach. Nikdo se k nemocné nechtěl ani přiblížit. Kateřina jí vřed omývala a dlouho o nemocnou pečovala. Jednou ji zápach natolik vydráždil, že jí bylo k zvracení. A Kateřina vzplála sama k sobě hněvem, přiložila nos a ústa na vřed a zůstala tak dlouho, dokud ji nevolnost neopustila. Později se svěřila svému zpovědníku, že z vředu ucítila nejlíbeznější vůni. Žena, kterou dívka ošetřovala, zřejmě ponoukána Zlým začala o ní šířit zlé pomluvy, které se rychle šířily. Ve vidění se Kateřině zjevil Ježíš a nabídl jí dvě koruny - trnovou a zlatou a zeptal se jí, kterou korunu chce za svého života nosit. Panna ihned sáhla po trnové a narazila si ji na hlavu. Nemocnou ženu ošetřovala dále jako by o jejích pomluvách nic nevěděla a její zlobu přetavila svou dobrotou. Nemocná vše veřejně odvolala, kála se před dívkou a žehnala jí.

V Kateřině byla tak silná žádost častého svatého Přijímání, že pokud nebyla ukojena, její tělo velmi trpělo a takřka hynulo. Dostalo se jí vidění, kdy Ježíš ji dal pít krev (nápoj života) ze svého boku. Od té chvíle se její tělo změnilo, že nepotřebovala žádnou potravu, ba naopak, jídlo jí způsobovalo muka. Sama říkala: „Tak veliká je sytost, kterou mi udílí Pán v přijímání své nejvelebnější Svátosti, že nijak nemůžu toužit po tělesném pokrmu. Když nemohu Svátost přijímat[1], sytí mne pouhá její přítomnost a její vidění, ba stačí mi i jen přítomnost kněze, o kterém vím, že se Svátosti dotýkal."

Při Přijímání často viděla v rukou kněze děťátko, někdy výheň ohně, do nějž kněz vcházel. Cítila líbeznou vůni a ovládala ji tak veliká radost, že se divila, že její duše nevylétne z těla.

Ve vidění Ježíš vyňal její srdce a na jeho místo vložil své. Také dal Pán Marii Magdalenu Kateřině za matku. Obdařil ji stigmaty svých ran a Kateřina na něm vyprosila, aby nebyly ostatním viditelné. Vyžádala si na Pánu, aby mohla být spojena s jeho utrpením a potom až do konce života cítila muka, která Spasitel prožíval na kříži.

Když její otec umíral, prosila Spasitele, aby jeho duši udělil milost a ona bez očistce došla spasení. Pán namítal, že by to nebylo spravedlivé. Kateřina tedy navrhla, že trest vezme na sebe. Pán souhlasil, a jakmile se otec odebral na věčnost, pannu zachvátily střevní potíže, kterými trpěla do konce života. Kateřina děkovala Bohu a bolesti ráda přijala.

Umíral velký hříšník Ondřej v městě Sieně a zarputile odmítal kněze a nechtěl litovat svých hříchů. Nikdo jej nedokázal přesvědčit. Doslechl se to zpovědník Kateřiny a vzkázal jí, aby za něj prosila. Pán jí sdělil, že duše toho člověka propadla věčnému zatracení. Panna neodbytně dlouhé hodiny prosila o milosrdenství pro hříšníka, až Pán souhlasil, že toho člověka obrátí. Zjevil se umírajícímu a řekl mu: „Proč se, nejmilejší, nechceš vyzpovídat z urážek, které si proti mně spáchal? Vyzpovídej se, jsem připraven ti velkomyslně odpustit tvoje viny." Hříšníkovo srdce změklo, rychle si dal zavolat kněze, s upřímnou lítostí se vyzpovídal a s hlubokou pokorou se odebral k Pánu.

Mnoho zločinců vyrvala peklu, zatvrzelé přiměla k pokání, marnivé přivedla k pohrdání světskými věcmi, pokoušené vytrhla z ďáblových osidel a mnoho lidí podnítila k lepšímu duchovnímu životu. Papež povolil Kateřinině zpovědníku a několika duchovním, aby zpovídali lidi, kteří k panně přicházeli a chtěli rozhřešení. Byli zavaleni zájemci, kteří byli zatíženi těžkými hříchy a zpravidla přistupovali ke svátosti smíření poprvé v životě. Panna se za ně bez ustání modlila, hojně přiváděla k Pánu zbloudilé ovce a její srdce plesalo.

Kateřinina známá se zřítila z půdy a způsobila si těžký úraz a velké pohmožděniny. Sténala bolestí a všichni si mysleli, že brzy umře. Panna ji navštívila a dotýkala se postižených míst. Kde se dotkla, tam bolest ustala. Žena, která se před chvílí nemohla pohnout, byla uzdravena.

Město postihl dýmějový mor. Nakazil se i správce domu milosrdenství Matouš a ve velkých bolestech ležel na lůžku. Lékař se obával brzké smrti. Kateřina se doslechla o jeho nemoci, spěchala k němu a už zdálky volala: „Vstaňte, pane Matouši, vstaňte!" Jakmile její hlas Matouš uslyšel, vstal a nemoc jej zcela opustila.

Nakazil se i poustevník, který byl známý svým ctnostným životem. Kateřina jej dala přenést do domu milosrdenství a řekla mu, že neumře. Když už minul čas, kdy obyčejně nakažení umírali, přistoupila k němu a pošeptala mu: „Přikazuji ti, jménem Pána našeho Ježíše Krista, abys neodcházel." Poustevník se uzdravil a žil ještě mnoho let.

Veliké množství lidí bylo za pomoci Kateřininých přímluv uzdraveno a též mnoho posedlých vyléčeno.

Kateřina měla dar nahlížení do duší druhých. Například jednoho vojáka přiměla ke zpovědi a on jí přišel říci, že se vyzpovídal ze všech svých hříchů. Dívka mu však připomněla jeden těžký hřích, který kdysi spáchal v dalekých končinách a o kterém věděl jen on. Voják s velikým údivem přiznal, že na tento hřích skutečně zapomněl a šel se znovu vyzpovídat.

Kateřina diktovala písařům dopisy a náboženské spisy plné hluboké mystiky a vroucí lásky k Bohu. „Ty věčná Trojice, tys mořem hlubokým, do něhož čím více vcházím, tím více nalézám, a čím více nalézám, tím více tě hledám."

Hodně cestovala, učila a obracela prosté i význačné osoby, papežové s ní vedli rozmluvy a velmi si jí vážili. Kateřina pracovala pro blaho Církve, jejíž osud jí velmi ležel na srdci. Ti, kteří ji doprovázeli a společenství, které se kolem ní vytvořilo ji nazývali matkou.

Její křehké tělo bylo ve 33 letech zmučené askezí, krutými bolestmi a nemocemi, které na sebe brala pro hříchy a záchranu druhých, ztrýzněné strašlivými boji s démony, které s nimi sváděla i pro obnovu Církve. Dne 29. dubna 1380 její duše opustila ubohou schránku a odešla za svým Ženichem, po kterém tak nevýslovně toužila.

Mnoho zázraků se událo po její smrti a svatá Kateřina nám stále nabízí účinnou pomoc na cestě ke spáse.

„A najisto vám slibuji, že na větší prospěch vám budu po své smrti, než jsem kdy byla nebo být mohla, když jsem byla s vámi v tomto životě tmavém, plném běd."

 

[Zpracováno dle: RAYMOND Z CAPUY. Život svaté Kateřiny Sienské. V Staré Říši na Moravě: Antonín Ludvík Stříž, 1915. 373 s. Dobré dílo; sv. 25.]

 

Z české bibliografie:

 

Z díla:

Čím větší je láska, tím hlubší je bolest

List 289.

List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (I) 

List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (II)

List bratru Šimonovi z Cortony, z řádu bratří kazatelů

List bratru Tomášovi della Fonte  

List osobě, jejíž jméno je zamlčeno 

List židu Konsiliovi  

Mateřský Duch Svatý  

Naše Vzkříšení!

Nechť se zvedá oheň svaté touhy!

Nepřátelé Kříže 

Paní Nelle, někdejší ženě Mikuláše Buoncontiho z Pisy   

Tajemství mého Srdce

"Toto tělo je Sluncem, Sluncem pravým" 

   

Související články:

Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 

Lukáš Drexler: Rány Kristovy v životě a díle sv. Kateřiny Sienské   

Lukáš Drexler: Jsou křesťanští mystici breathariáni?  

 

Poznámky:

[1] Přijímání jí bylo mnohokrát odpíráno. V její době nebylo zvykem často přijímat. A zřejmě i proto, že po přijetí Eucharistie upadala do dlouhotrvajících extází, kdy celá ztuhla - což prý rušilo ostatní.