církevní právo, biblistika, liturgie, dogmatika, věrouka
(z lat. canon - „pravidlo", „řád", „měřítko")
Kánon znamená:
1. Církevní právní normy, stejně jako jednotlivá ustanovení v dnešním církevním zákoníku (Codex Iuris Canonici - Kodex církevního práva), takže církevní právo má stejný význam jako kanonické právo.
2. Kánony, připojené k poučným rozhodnutím některými církevními koncily (např. Tridentským a Prvním vatikánským), kdy těmto pravdám víry jsou všichni věřící zavázáni věřit pod hrozbou církevní klatby.
3. Uzavřená sbírka knih, vzniklá z vnuknutí Ducha Svatého, náležejících ke Starému a Novému zákonu: kánon Písma svatého.
4. Neměnné části mše svaté.
5. Liturgická kniha, náležející jen biskupům a jiným vyšším prelátům, obsahující přípravné a děkovné modlitby mešní knihy a neměnné části mše svaté. Při mši svaté ji mají na oltáři místo kanonických tabulek.
[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963, a upraveno redakcí Revue Theofil.]
Jaroslav Kouřil, 20.12. 2019
Přečteno 1272x
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.