církevní právo, biblistika, liturgie, dogmatika, věrouka
(z lat. canon - „pravidlo", „řád", „měřítko")
Kánon znamená:
1. Církevní právní normy, stejně jako jednotlivá ustanovení v dnešním církevním zákoníku (Codex Iuris Canonici - Kodex církevního práva), takže církevní právo má stejný význam jako kanonické právo.
2. Kánony, připojené k poučným rozhodnutím některými církevními koncily (např. Tridentským a Prvním vatikánským), kdy těmto pravdám víry jsou všichni věřící zavázáni věřit pod hrozbou církevní klatby.
3. Uzavřená sbírka knih, vzniklá z vnuknutí Ducha Svatého, náležejících ke Starému a Novému zákonu: kánon Písma svatého.
4. Neměnné části mše svaté.
5. Liturgická kniha, náležející jen biskupům a jiným vyšším prelátům, obsahující přípravné a děkovné modlitby mešní knihy a neměnné části mše svaté. Při mši svaté ji mají na oltáři místo kanonických tabulek.
[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963, a upraveno redakcí Revue Theofil.]
Jaroslav Kouřil, 20.12. 2019
Přečteno 996x
Pozornosti doporučujeme nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy", např.:
Zákon (mojžíšský) - Ikona, ikony - Ikonostas - Omofor, omoforion - Jóta, ióta - Mystický sňatek - Levitace - Bilokace - Didascalia apostolorum - Rovný, rovná apoštolům - Vtělení - Epifanie - Paraklét, Paraklétos ad.