Transcendence, transcendentní

Transcendence, transcendentní

(z lat. transcendo - „překročit")

- „přesažnost". Tento výraz se používá ve více kontextech pro označení přesažnosti něčeho vůči něčemu jinému. Nejčastěji se jím vyjadřuje přesažnost Boha vůči člověku, tzn. že Bůh je „vždy větší" (semper maior) než člověk a že vždy sám o sobě přesahuje ryze přirozené schopnosti člověka dokonale rozumově uchopit Boha, což ale vůbec nevylučuje možnost poznání Boha člověkem, které se však děje více odpovídajícím způsobem, kterým je spíše kontemplace (primát poznávaného nad poznávajícím). U tohoto způsobu poznání se pro jeho vyjádření často užívá jazyka lásky, jak dosvědčují dějiny křesťanské spirituality a mystiky (viz heslo Snubní mystika). I lidská láska totiž v sobě obsahuje jistý prvek transcendence, kdy druhá osoba do jisté míry přesahuje první a není nikdy dokonale uchopitelná a manipulovatelná první osobou, která je tak ve vztahu upřímné lásky nucena „vybíhat" ze sebe samé k druhé osobě a zakoušet sjednocení s ní jaksi „mimo sebe", unášena proudem lásky, která ji přesahuje a volá k tomuto sebevystoupení (ek-stasis). O transcendenci lze však hovořit i ve vztahu člověka k vesmíru, který je do jisté míry obrazem transcendence Boží, neboť se rovněž vymyká dokonalému poznání člověkem - je skutečností, která člověka ve své totalitě přesahuje a člověk je schopen dosahovat jejího poznání pouze fragmentárně, postupně.

V jistém protikladu k transcendenci pak stojí „imanence", tj. „obsaženost".

Související články:

Trans Trojice anathematem polyamorie