Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Proměnění Páně

Proměnění Páně

věrouka, christologie

Proměnění Páně

(řec. Μεταμορφωσις του Κυριου [Metamorfósis tú Kyriú], lat. Transfiguratio Domini)

 

promeneni-pane-004-men.jpg

 

Proměnění Páně bylo zjevení (theofanie) slávy Ježíše Krista jeho třem nejbližším apoštolům (Petrovi, Janovi a Jakubovi), v jaké se pak zjeví celému lidstvu při Posledním soudu (Mt 17,1nn; Mk 9,1nn; Lk 9,28nn; 2Pt 1,16-18):

„A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý." (Matoušovo evangelium 17,2)

„A byl proměněn před jejich očima. Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit." (Markovo evangelium 9,2-3)

„A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo." (Lukášovo evangelium 9,29)

Podle nejstarší tradice se toto zjevení událo na galilejské hoře Tábor. Bylo posilou Ježíše Krista jeho třem apoštolům před jeho výkupným utrpením, které On následně podstoupil v Jeruzalémě.

 

Mojžíš a Eliáš

Na hoře se oněm třem apoštolům spolu s Kristem zjevili v Kristově slávě i Mojžíš a Eliáš, stěžejní osobnosti vyvoleného izraelského lidu a starozákonní svědci důvěrného setkání s Hospodinem: Mojžíš se setkal s Bohem tváří v tvář na hoře Sínaj, kde mu Bůh dal desky Zákona (Ex 24,12), podobně i Eliáš se setkal s Hospodinem v intimním sdílení na hoře Choréb (1Kr 19,7-13). Jejich přítomnost při Proměnění Pána, s nímž „mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě" (Lk 9,31), tak podtrhuje Božství Syna jako i to, že On coby Bůh a věrný obraz Otce je sám Zákonem, který Otec dává z nebe lidem v oblaku své božské slávy, podobně jako tomu bylo na hoře Sínaj: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte" (Mt 17,5 a paral.). A zatímco dříve si obě tyto starozákonní osobnosti musely kvůli Božství Hospodina, s nímž se setkaly, zakrýt svoji tvář (srov. Ex 3,6; 1Kr 19,3), nyní, v době Nové Smlouvy, v době Nového Zákona si svoji Tvář „zakryl" Hospodin lidstvím přijatým z Panny Marie, a to takovým způsobem, že toto „zakrytí Tváře Hospodinovy" je zároveň dokonalou epifanií Tváře Boha, aby byla člověku snáze a správně pochopitelná a poznatelná lidsky přijatelným a srozumitelným způsobem: Bůh se přizpůsobil člověku, aby se člověk přizpůsobil Bohu; Bůh se „zahalil" odhalujícím způsobem; Bůh se „zastřel", aby byl spatřen; Bůh se „skryl", aby byl zjeven; Bůh se „zneviditelnil", aby byl viditelným. Zajímavou souvislostí je i to, že oba dva - Mojžíš i Eliáš - byli podle židovské tradice na konci svého života vzati k Hospodinu i se svým tělem (srov. Dt 34,6; Jud 1,9; 2Kr 2,11). Mojžíš v tomto zjevení také coby zákonodárce zastupuje zákonodárný aspekt Starého Zákona (tj. Tóru) a Eliáš coby nejvýznamnější izraelský prorok pak prorocký aspekt (tj. Proroky - Neviʼim).

 

hora-tabor-001-men.jpg
 

 

Blažené patření

Událost Proměnění Páně byla pro apoštoly rovněž jistým „předzakušením" blaženého patření (visio beatifica), tj. nazírání Boží slávy, jaké bude v plnosti uděleno v nebi všem spaseným: „Mistře, je dobré (v řec. καλον [kalon] - rovněž: „krásné"), že jsme zde" (Mk 9,7). K tomu pravoslavný teolog sv. Řehoř Palama (†1359) píše: „(Apoštol) Petr měl od tohoto blaženého vidění osvícenou mysl a byl pozdvižen k božské lásce a velké touze, kvůli které nechtěl být už více oddělen od tohoto světla" (Homilie, 35,9), čímž navazuje na komentář sv. Jeronýma (†420): „Poněvadž (Petr) vystoupil nahoru, nechce sestupovat dolů, ale ustavičně setrvávat na výšině" (Kom. k Mt, 17,4).

 

Ikonografie

Událost Proměnění Páně je jedním z nejdůležitějších námětů pravoslavných ikon, vztaženým často právě k božské kontemplaci „táborského světla".

 

Doporučená literatura:

 

Související články:

Anastasius Sinajský: Z řeči na Proměnění Páně  
Nerses Šnorhali: Proměnění   

 

Lukáš Drexler, 6.8. 2020

Přečteno 448x

další křesťanské pojmy