Ritus; rituální

Ritus; rituální

(z lat. ritus - „řád", „obřad")

1. Církevními předpisy (rubrikami) přesně stanovený způsob, jak se vykonává liturgická bohoslužba a jiné liturgické úkony (udílení svátostí, svěcení atd.).

2. Souhrn liturgických zvyklostí a obyčejů určitého náboženského (církevního) společenství. V tomto smyslu hovoříme o římském ritu, milánském ritu, dominikánském ritu, mozarabském ritu a o různých východních ritech (obřadech). K posledním náležejí zejména s Římem opět spojené (unifikované) církve, jako řecko-byzantský ritus (u Řeků, Melchitů, Maďarů, Rusínů, Jugoslávců, Bulharů, Rumunů, Rusů atd.), arménský ritus (u Arménů), alexandrijský ritus (u Koptů a Habešanů), antiošský ritus (u Syřanů a Maronitů) a syrsko-chaldejský ritus (u Chaldejců a Malabarů).

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963, a upraveno redakcí Revue Theofil.]