Velké schizma

- schizma mezi křesťanským Západem a Východem, tj. mezi církví římskokatolickou a církví pravoslavnou, reprezentovanou konstantinopolským stolcem, ke kterému došlo po předchozím dlouholetém vzrůstajícím napětí v roce 1054. Dokument II. vatikánského koncilu Unitatis redintegratio (3,13) tento rozkol popisuje jako „přerušení církevního společenství mezi východními patriarcháty a Římským stolcem". Jádrem sporu tehdy byly zejména tyto body: užívání odlišného chleba při mši (Západ užíval nekvašený, Východ kvašený chléb), disciplinární otázka celibátu kněží, dogmatická otázka vycházení Ducha Svatého „z Otce i/skrze Syna" (viz Filioque) a otázka primátu římského biskupa (papeže) a jeho jurisdikce.

V průběhu času bylo usilováno o obnovení jednoty, zejména ze strany katolické církve. Nejvýznačnější z těchto snah bylo snětí vzájemné exkomunikace papežem Pavlem VI. a konstantinopolským patriarchou Athenagorem v r. 1965. I přesto se však dosud tuto jednotu a společenství nepodařilo nastolit.