Teokracie, theokracie

Teokracie, theokracie

(z řec. θεος [theos] - „Bůh" a κρατειν [kratein] - „vládnout", „držet", „mít moc")

- vláda Boží, Bohovláda

Jakmile vyvolený národ uzavřel s Bohem na Siónu slavnou smlouvu, přestala čistá patriarchální vláda a na její místo nastoupila theokracie, totiž vláda Boží. Jediným králem celého národa byl Bůh, který měl pouze různé viditelné zástupce. V tomto smyslu lze mluvit o vývoji theokracie u Izraele. Mojžíš byl z počátku jediným prostředníkem mezi Bohem-králem a jeho národem. Po Mojžíšově smrti se vlády ujal Jozue. Pouze v době královské podle knihy 1Král 8 pozorujeme určitou nedůvěru v původní theokratickou vládu. Ovšem Bůh tehdy ustanovil úřad prorocký, který brzdil samolibost králů a uchovával u Izraele původní sílu theokracie, totiž přímé vlády Boží i Božího řízení nad vyvoleným národem.

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno a doplněno redakcí Revue Theofil.)