Anatematismy, anathematismy

Anatematismy, anathematismy

(z řeckého αναθεματισμος [anathematismos] - „dávání do klatby", jež vychází z řec. αναθεματιξω [anathematizó] - doslova „proklínat", „zaklínat", volněji: „uvalovat klatbu")

Anatematismy, resp. anathematismy jsou od Chalcedonského koncilu nazývána dogmatická rozhodnutí obecných církevních sněmů (krátké věty), jimiž jsou zavrženy bludné nauky; jinak věroučná ustanovení obecných církevních sněmů jsou nazývána dogmata (διατυπωσεις [diatypóseis]), kdežto synodální rozhodnutí týkající se církevní disciplíny se nazývala kánony (canones, κανονες [kanones], θεσμοι [thesmoi], οροι [horoi]). Tridentský koncil však předpisy o disciplíně nazývá decreta de reformatione („dekrety o reformě", dělí se na capita), ustanovení o víře doctrina („nauka") nebo decreta de fide („dekrety o víře") a anathematismy bludných vět canones („kánony"). První vatikánský koncil vydal pouze ustanovení dogmatická, jež byla označena názvem constitutiones („ustanovení", dělí se na capita); k první připojeny canones.

Viz též heslo Anatéma, Anathema, Anathema sit.

(Převzato z Tumpach, J., Podlaha, A., Český slovník bohovědný, I, Praha 1912. Upraveno redakcí Revue Theofil.)