Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Patristika, patristický

Patristika, patristický

křesťanský starověk, teologie, církevní otcové

Patristika, patristický

(z řec. πατηρ [patér] - „otec", zde ve smyslu „církevní otec")

 

Výraz patristika se používá ve dvou významech, jednak k označení:

1. éry církevních otců, tj. teologie a myšlení éry starověkého křesťanství, která končí přibližně v polovině 8. stol. a po níž následuje středověk s jeho scholastickou teologií (viz scholastika); nebo pro:

2. teologický obor zabývající se érou církevních otců a zkoumající jejich teologické myšlení, pro jehož označení se však zároveň mnohdy užívá spíše výrazu patrologie.

Výraz „patristika" se odvozuje od výrazu theologia patristica („patristická teologie"), jímž se od 17. stol. jak v protestantismu, tak v katolické církvi nazýval teologický obor (vedle dalších oborů jako theologia biblica, th. scolastica, th. symbolica, th. speculativa) pojednávající o nauce církevních otců a využívající argumenty obsažené v jejich dílech k podpoře vlastní teologické spekulace. Adjektivum „patristický" se poprvé objevuje v díle luteránského teologa J. F. Buddeho (†1729) pro označení souboru dogmat pocházejících z myšlení a výroků otců.

 

ad 1.

Máme-li na mysli první význam výrazu „patristika", tj. jako éru starověkého křesťanství a teologického myšlení církevních otců a spisovatelů, pak tato se dělí na tři časové úseky:

  1. rané období (cca 33-325): zahrnuje období apoštolů, apoštolských otců (Ignác Antiochijský, Klement Římský, Polykarp, Hermas ad.), apologetů (Theofil Antiochijský, Athenagoras, Tertullianus, Justin ad.) a prvních křesťanských systematiků (Klement Alexandrijský, Origenes, Irenej z Lyonu) a končí působením císaře Konstantina a přijetím křesťanství za státní náboženství a Nicejským koncilem (r. 325);
  2. zlatá éra (cca 325-451): kdy církev a křesťanství zakouší svobodu ve svém šíření a působení a podobně i v teologickém rozvoji, ač se musí potýkat s mnohými herezemi, zejména christologickými a trinitologickými, k jejichž odmítnutí jsou svolávány ekumenické koncily. Sem náleží velké osobnosti jako Ambrož Milánský, Augustin, Atanáš Alexandrijský, Jan Zlatoústý, kappadočtí otcové (Basil Veliký, Řehoř Naziánský, Řehoř z Nyssy), Jeroným, Cyril Alexandrijský nebo velká část tehdejší mnišské literatury (Apofthegmata, Historia Lausiaca, díla Evagria Pontského, Jana Kassiána ad.) ad.;
  3. éra tzv. úpadku (cca 451-750): úpadek patristického období souvisí s úpadkem římské říše, přesto i v tomto období vznikají velká díla od velkých patristických osobností (Řehoř Veliký, Jan Damašský ad.).

 

Viz také heslo Patrologie a článek Josefa Nováka: Patrologie a patristika.

Patristické texty viz v sekci Patristika.

 

Použitá literatura:

  

Související články:

Josef Novák: Patrologie a patristika

 

Lukáš Drexler, 6.2. 2021

Přečteno 1461x

další křesťanské pojmy