věrouka, hereze, christologie
- christologický blud pojmenovaný podle alexandrijského kněze Aria (256-336), který neuznává božství Logu a tudíž ani Ježíše Krista a jeho soupodstatnost s Otcem podle božství, nýbrž ho chápe jako první a nejvýznamnější stvoření, jež bylo stvořeno přede vším ostatním stvořením a smí se nazývat Bohem ne pro soupodstatnost s Otcem podle božství, nýbrž kvůli pouhé účasti (participaci) na božství Otce. Logos (Syn), který dle arianismu pro svoji stvořenost není od věčnosti, nýbrž začal existovat od určitého okamžiku v čase, je vyjímečným prostředníkem mezi Bohem a stvořením a je jakýmsi „polobohem" (ani Bůh v plném smyslu, ani jako ostatní stvoření). Kromě toho ariáni popírají existenci lidské duše v Kristu, neboť Syn-Logos podle nich přijal pouze lidské tělo.
U arianismu se pod vlivem platonismu (descendentní emanace - sestupné a odstupňované vycházení následného z předchozího, druhého z prvního) jedná o subordinacionismus - podřízenost Otci a tudíž nerovnost Syna s Otcem.
Arianismus se v době svého rozšíření postupně rozštěpil na tři proudy:
Arianismus byl poprvé odsouzen r. 325 na 1. nicejském koncilu následujícím vyznáním víry (zkráceno):
„Věříme ... v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, zrozeného z Otce, to je z podstaty Otce, Boha z Boha, Světlo ze Světla, pravého Boha z pravého Boha, zrozeného, ne stvořeného, jedné podstaty s Otcem (řecky ομοούσιον τω πατρί [homoúsion tó patri] - stěžejní pojem nicejského vyznání víry proti ariánům, kterým je vyjádřena soupodstatnost a rovnost Syna s Otcem), skrze kterého vzniklo všechno - to, co je na nebi i to, co je na zemi...
Ti však, kteří tvrdí: ‚Byl čas, kdy nebyl‘ a ‚Před svým zrozením nebyl‘ a že vznikl z nebytí anebo z jiné hypostaze či podstaty, co tvrdí, že Boží Syn podléhá změně či proměně, ti se sami vylučují ze společenství všeobecné a apoštolské církve."
Definitivně byl arianismus církví odsouzen r. 381 na 1. konstantinopolském (cařihradském) koncilu. U germánských kmenů se udržel až do 7. stol.
Antonín Salajka: O trojjediném Bohu
Atanáš Alexandrijský: Trojice je svatá a dokonalá
Origenes - Jeroným: Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Osm ekumenických koncilů starověku
Lenka Karfíková: Jména toho, co nemá jméno (časopis Getsemany)
Athanasius Alexandrijský: List o usneseních Nicejského koncilu
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - 1. nicejský koncil (325)
Dominik Pecka: Trinitární základ křesťanských mysterií
Lukáš Drexler: Quicumque - Athanášské vyznání víry
Řehoř z Nyssy: Proti Eunomiovi (Contra Eunomium)
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici
Albert Veliký: Modlitba k Nejsvětější Trojici
Augustin: O Trojici (De Trinitate)
Lukáš Drexler: Bůh
Lukáš Drexler, 31.12. 2007
Přečteno 6521x
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.