věrouka, Boží milost, spása, charitologie, antropologie, soterologie
- zejména charitologická hereze šířená mnichem Pelagiem (počátek 5. stol), jež popírá pravověrné učení o dědičném hříchu a jeho důsledku na lidskou přirozenost a o nezbytné úloze Boží milosti pro spásu člověka. Podle této hereze pád prvních lidí dal pouze "špatný příklad" dalším lidem a nikoli že by onticky narušil přirozenost každého dalšího člověka, potomka Adama a Evy. O Boží milosti pak tudíž praví, že není bezpodmínečně nutná ke spáse, ale podle Pelagia je pouze pomocnou silou k individuálnímu lidskému úsilí. Pelagius tak popíral mj. znovuzrozující účinnost křtu, který dle něj pouze odpouští dřívější osobní hříchy a nikoli že by smazával dědičný hřích a jeho důsledky, jak naopak tvrdí Církev.
Proti tomuto učení razantně vystupoval sv. Augustin. Učení bylo také odsouzeno Církví již v 5. stol., později ho odsoudil i Tridentský koncil.
Viz též heslo Semipelagianismus.
Lukáš Drexler, 6.3. 2008
Přečteno 1947x
Portrét Evagria Pontského
Evagrius Pontský (4. stol.) byl jednou z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života a velmi plodným autorem mnišské asketické a teologické literatury, který je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Více se o něm dozvíte v jeho portrétu v sekci Křesťanské osobnosti.