Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Lucifer

Lucifer

démonologie, angelologie

Lucifer

(z lat. lux - „světlo" a ferre - „nést" , tedy doslova: „ten, který nese světlo", „nesoucí světlo" neboli „Světlonoš"; hebr. הֵילֵל [hêlēl], řec. εωσφορος [heósforos])

 

luciferuv-pad-001-men.jpg- doslova „Světlonoš". Původně latinský název pro hvězdu Jitřenku (Venuši). Ve Starém zákoně v knize Izajáš je k této hvězdě přirovnáván babylónský král, kterému je zde předpovězen jeho pád:

„‚Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů.‘ Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: ‚Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.‘ Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!" (Iz 14,11-15)

Na toto místo odkazuje Ježíš, když hovoří o pádu satana:

„Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk" (Lk 10,18; srov. též Zj 9,1nn).

Na základě toho křesťanská tradice chápe toto místo z Izajáše jako výpověď o pádu Lucifera neboli satana, který ač byl nejkrásnějším (srov. Ez 28,12-17) a nejpřednějším z andělů, přesto zpyšněl, chtěl se vyvýšit nad Boha, v důsledku čehož ale padl a s sebou strhl i mnoho dalších andělů, z nichž se pro tuto vzpouru stali démoni neboli nečistí duchové, mající věčnou nenávist k Bohu a k člověku - obrazu Božímu (srov. Gen 1,26-27). Lucifer i jím stržení padlí andělé jsou pro volbu vzpoury vůči Bohu navěky zavrženi, což bude dovršeno na konci světa jejich definitivním uvržením do „ohnivého jezera" (srov. Zj 20,10) neboli pekla. Na ďábla coby „nosiče světla" odkazuje i apoštol Pavel v Listu Korintským: „vždyť i sám satan se převléká za anděla světla" (2Kor 11,14). Nést světlo Boží je podstatným určením všech andělů, čemuž se satan neboli Lucifer spolu s dalšími padlými anděli zpronevěřil, když se rozhodnutím své vůle rozhodli proti tomuto určení danému Bohem. Proto je jejich věčným údělem věčná temnota a věčné zavržení coby důsledek jejich nezvratné volby, kam chtějí strhnout i celé lidské pokolení. Jak již však bylo řečeno, moc ďábla porazil vtělený Bůh Ježíš Kristus: „Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy" (1J 3,8), a to svojí obětí na kříži a svým vzkříšením: „Protože sourozence spojuje krev a tělo, i On se stal jedním z nich (tj. jedním z lidí - člověkem), aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví" (Žid 2,14-15; srov. též 2Tim 1,10-11).

Viz též hesla:

Anděl, andělé  
Ďábel  
Nečistý duch, nečistí duchové

 

Literatura:

  • Encyklopedia katolicka, XI, Lublin 2006
  • Langkammer, H.: Słownik biblijny, Katowice 1990
  • Novotný, A.: Biblický slovník, Praha 1956

 

Související články:

Gabriele Amorth: Zlý duch se Matky Boží skutečně bojí  
Marian Matusik: Panna Maria a modlitba růžence jsou pro satana nepřekonatelné hrozby   
Lukáš Drexler: Gabriele Amorth: Exorcisté a psychiatři (recenze)
Zlí duchové, reiki, exorcismus (video)
Petr Kanisius: Maria a ďábel
Justin: Oč jde démonům? 

 

Lukáš Drexler, 3.10. 2022

Přečteno 902x

další křesťanské pojmy