Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Zákon (mojžíšský)

Zákon (mojžíšský)

Bible, Starý zákon

Zákon (mojžíšský)

 

mojzis-desatero-coptic-upr-men.jpg- biblické označení pro prvních pět knih Starého zákona neboli Pentateuch, hebr. Tóra. Jedná se o knihy: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium neboli 5 knih Mojžíšových. Někdy se tímto výraz označuje i celý Starý zákon (srov. např. J 10,34).

Toto označení vychází ze skutečnosti Zákona, který Bůh předal Mojžíšovi, aby jej předložil izraelskému, Bohem vyvolenému lidu proto, „aby se mu vedlo dobře":

„Proto poznej dnes a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi; žádný jiný není. Dbej na jeho nařízení a příkazy, které ti dnes udílím, aby se vedlo dobře tobě i tvým synům po tobě a abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti pro všechny dny dává Hospodin, tvůj Bůh." (Deuteronomium, 4,39-40)

Trestí celého mojžíšského zákoníku, který ve svém celku předkládá příkazy a nařízení v celé šíři rituálního i každodenního života Izraelitů, je Desatero. Výraz „Zákon" (hebr. Tóra) pak vyjadřuje onu až právní kodifikaci lidského jednání uvnitř izraelského společenství a vytyčení správného života celého společenství i každého jedince. Konat v souladu s tímto „zákonem" znamená žít v souladu s Boží vůlí neboli ubírat se „stezkou života" (srov. Dt 6,1-3; 30,15-20), kdežto jednat proti tomuto kodexu znamená postavit se proti Bohu i proti izraelskému společenství Bohem vyvoleného lidu. Je to otázka jak pozemské existence, tak otázka naděje na posmrtný „úděl otců" v Boží blízkosti, naděje na vzkříšení. Pokušením však je zachovávat psaná nařízení pouze vnějšně, bez účasti srdce člověka. K tomu se později vyslovoval a toto pranýřoval Ježíš Kristus.

Závazným pro celý izraelský lid se tento Zákon stal okamžikem uzavření „smlouvy" mezi Bohem a izraelským společenstvím:

„Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: ‚Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.‘

Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: ‚Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.‘ Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu." (Ex 18,3-8)

Bůh sám je pak této smlouvě i svému lidu ustavičně věrný, i když vyvolený lid se této smlouvě i Božímu Zákonu ve svých dějinách opakovaně zpronevěřuje, avšak po následných výzvách k pokání se k Hospodinu, smlouvě s ním a k jeho Zákonu opět navrací.

 

Nový Zákon

křesťanství dochází k naplnění toho, co mojžíšský Zákon pouze předznamenává nebo nastiňuje, kdy v daru Ducha, jejž udílí vzkříšený Kristus svým učedníkům, je Boží Zákon vlit do srdcí věřících, takže člověk již nenásleduje vnější „literu Zákona", ale vnitřní „Zákon Ducha":

„... naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život." (2Kor 3,5-6)

Tím se naplňují předpovědi starozákonních proroků:

„Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj Zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův." (Jer 31,33-34)

promeneni-pane-243-upr-men.jpgKřesťanství zároveň chápe Ježíše Krista jako toho, v němž došlo k souhrnu a naplnění všech Božích požadavků a celé Boží vůle (srov. Mt 5,17-18), jako jediné přikázání Boha Otce, jako jedno jediné Slovo Boha, které vrhá světlo na všechny oblasti našeho života a v Duchu Svatém udílí sílu, abychom my toto jedno jediné Přikázání Otcovo rovněž naplnili. Ježíš Kristus je tak Zákonem a jediným Přikázáním Nové smlouvy:

„Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.‘" (Mk 9,7)

Neboli jak píše sv. Ignác z Antiochie (†107):

„Poněvadž mi však láska nedovoluje o vás mlčet, proto jsem si umínil vás povzbudit, abyste žili podle Boží vůle. Ježíš Kristus, náš pravý život, je vůlí Otce." (List Efezským, III, 2-3)

Tudíž Ježíš Kristus je jak Zákonem, tak naplněním Zákona, jediným Přikázáním Božího Zákona, tak i coby Bůh samotným Zákonodárcem:

„Tak dokonalé naplnění Zákona mohlo být jen dílem božského Zákonodárce, který se narodil jako podrobený Zákonu v osobě Syna. V Ježíši se Zákon už nejeví jako vyrytý do kamenných desek, nýbrž vepsaný ‚do srdce‘ (Jer 31,33) Služebníka, který se stává ‚Smlouvou lidu‘ (Iz 42,6) tím, že ‚ohlásí právo‘ (Iz 42,3)." (Katechismus katolické církve, par. 580)

Tento „Zákon" již nebyl zaznamenán do chladných kamenných desek, ale do teplou krví oživeného lidského těla: nejdříve do těla Panny Marie, když se v ní a skrze ni mocí Ducha Svatého stával tělem (srov. J 1,14), a později do lidských srdcí svých učedníků a učednic, kteří „se dají vést Duchem Svatým" a jsou proto „synové Boží" (Řím 8,14). Kdo se totiž dá „vést Božím Duchem", není již „pod (mojžíšským) Zákonem" (srov. Gal 5,18).

 

Literatura:

  • Druhá patristická čítanka, Praha 1985
  • Katechismus katolické církve, Praha 1995
  • Léon-Dufour, X.: Słownik Nowego Testamentu, Poznań 1986 (orig. Dictionnaire du Nouveau Testament, 1975)
  • Heriban, J.: Príručný lexikón biblických vied, Bratislava 1998

  

Související články:

"Toto je můj Syn, můj jediný Zákon - Ten poslouchejte"  
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu 
Irena Saszko: Panna Maria Deskami Zákona  

 

Lukáš Drexler, 4.5. 2022

Přečteno 741x

další křesťanské pojmy