Novotomismus

Novotomismus

Novotomismus je obecný filosofický směr, který navazuje na tomismus čili nauku sv. Tomáše Akvinského a jehož úsilím je vybudovat současnou filosofii v duchu sv. Tomáše. Je založen na důkladné znalosti systému sv. Tomáše, na živém kontaktu s novodobou filosofií a jejími směry. Novotomismus není náboženskou filosofií, když shodně se sv. Tomášem rozlišuje filosofii od teologie, řád přirozený od řádu nadpřirozeného. Teologii pomáhá ve spekulativních oborech. Ve své nejhlubší struktuře má novotomismus charakter teistické filosofie, jež je výsledkem pozorování konečných bytostí, které nemají důvod své jsoucnosti v sobě. Kritériem pravdy v novotomismu není autorita sv. Tomáše, nýbrž zřejmost (evidentia), k níž se dochází cestou vlastních sil. Rozvoj novotomismu začal po vydání encykliky papeže Lva XIII. Aeterni Patris (r. 1879) a jeho metody se má užívat ve vyšších církevních školách.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]