Diaspora

Diaspora

(z řec. διασπορα [diaspora] - pův. „rozsévání" /semen/, „setba"; odvozeně pak „rozptýlení" /osob/)

Diaspora - toto řecké slovo značí rozptýlení a označuje se jím celek židů, kteří žili mimo Palestinu. Historický vývoj i příčiny diaspory jsou složité. Nejstaršími místy diaspory jsou Mezopotámie a v Horním Egyptě ostrov Elefantina, odkud známe aramejské papyry židovských kolonistů jako vojenské stráže. Větší příliv židů do Egypta byl v helénské době do nově založené Alexandrie. Jinou kolonií byla Antiochie, která byla za Seleukovců obchodním střediskem pro celou Sýrii. Když vzniklo římské impérium, židé byli ve všech jeho částech. Ano, i Řím byl velmi důležitým střediskem židovské diaspory.

Později diaspora znamená rozptýlené mezi jinověrci nebo také cizí zemi, zem vyhnanců vůbec. Pojmu diaspora se dnes jak mezi katolíky, tak mezi nekatolíky používá pro označení těch území, která vykazují významnější pomíšení několika náboženských skupin, hlavně však minoritu příslušníků světových církví na území nábožensko-církevně heterogenním.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]