Semipelagianismus

Semipelagianismus

- mínění, které se odvozuje od sv. Jana Kassiána z Marseilles (cca 360-435), sv. Vincence z Lérins († před r. 450) a dalších mnichů ze severní Francie a které tvrdí, že lidské bytosti mohou učinit svůj první krok k Bohu bez pomoci Boží milosti. I když výše jmenovaní uznávali, že milost je nezbytná pro spásu a tak odmítali pelagianismus, přesto rozvinuli semipelagianismus (jak bylo toto mínění nazváno až ke konci 16. stol.), a to přinejmenším částečně kvůli jejich odporu vůči krajní podobě predestinace, rozvinuté sv. Augustinem z Hippa (354-430). Semipelagianismus byl posléze odsouzen na Druhé oranžské synodě (r. 529). Žel, akta této synody, poté co byla po několik století zapomenuta, znovu vešla ve známost až koncem 16. stol. Oficiální církevní učení, ačkoliv následovalo Augustinovu nauku o milosti [1], nikdy nepotvrdilo jeho výklad predestinace.

[Z knihy O'Collins, G. - Farrugia, E. G.: A Concise Dictionary of Theology, New York - Mahwah 2000, přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

Lukáš Drexler: Jan Cassianus: Rozmluvy 11-14  

Poznámky:

[1] Viz Denzinger, H.: Enchiridion symbolorum, definitinum et declarationum de rebus fidei et morum, 370-397, 2004-2005, 2618, 2620; Neuner, J. - Dupuis, J.: The Christian Faith, Bangalore - London - New York 1996, 373-378, 396-397, 1989/4-5.