Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Láska

Láska

ctnosti, morální teologie, spiritualita, Nejsvětější Trojice, člověk, Ježíš Kristus

Láska

(řec. αγαπη [agapé], φιλια [filia], lat. amor, caritas)

 

srdce-kriz-100-men.jpg1. Třetí teologální ctnost, která předpokládá ostatní dvě (víru a naději) a udílí život všem ctnostem. Jejím primárním předmětem je Bůh, na druhém místě pak je zaměřena k nám samým a ke druhým lidem (Dt 6,5; J 13,34; 1J 4,7-5,4; 1Kor 13,1).

2. Svobodný, sebe samého přesahující, životodárný a sjednocující souhlas, jehož pramenem a vzorem je vnitřní život Nejsvětější Trojice a který vyjadřuje výrok: „Bůh je láska" (1J 4,8.16).

Starý zákon častokrát prohlašuje Boha za věrného a soucitného partnera ve smlouvě s vyvoleným národem, pozvaným k odpovědi lásky vůči Bohu (Dt 6,5) i bližnímu (Lev 19,18). Ježíš tato dvě základní přikázání spojil do jednoho (Mk 12,29-31) a učil, že naše láska má určitým způsobem zahrnovat nepřátele i ty, kdo se ocitají ve zvláštní nouzi (Mt 5,43-48; 25,31-46; Lk 10,29-37). Jako nejvyšší a „nové" přikázání (J 13,34; srov. 1Kor 12,31-13,13) může láska vést až ke smrti za druhé, jak to učinil sám Ježíšem (J 15,13; 1J 3,16). To, že Bůh první miloval nás, hříšníky, nám umožňuje učinit odpověď lásky (Lk 15,3-32; J 3,16; Řím 5,6-8; 8,31-39; 1J 4,19). Byli jsme obdarováni Duchem lásky (Řím 5,5) a povoláni k novému společenství lásky (Ef 25,15-26.29) a k účasti na Boží lásce, která je vnitřním životem Nejsvětější Trojice (J 17,26).

[Gerald OʼCollins, Edward G. Farrugia. Z knihy: OʼCollins, G. - Farrugia, E. G.: A Concise Dictionary of Theology, New York - Mahwah, N. J. 2000, přeložil Lukáš Drexler.]

 

Láska je zalíbením snaživé schopnosti, např. vůle, v dobru. Podle druhu zalíbení, které může být úplné, kdy totiž předmětem zalíbení je sama dobrota oceněného dobra jako taková, takže je cílem, účelem, nebo neúplné, kdy snaživá schopnost má zalíbení v předmětu jenom proto, že ten je pro ni užitečný k cíli, je láska dokonalá nebo nedokonalá. Dokonalá láska znamená takové vyhodnocení předmětu snaživou schopností, že předmět ji upoutává svou dobrotou pro sebe a v něm ulpívá, kdežto láska nedokonalá se k předmětu vztahuje jen částečně pro prospěch, který jí přináší pro dosažení hlavního cíle.

Po stránce mravní z řečeného plyne, že člověk by jednal nerozumně, a proto nesprávně, kdyby dokonalou láskou miloval nějaké dobro, které by se jemu buď hodnotou nevyrovnalo, nebo by ho nepředčilo. Hodnotou se vyrovnává člověku zase jen člověk a vůbec bližní a předčí ho jenom Bůh a věci božské. Odtud známe dvojí předmět dokonalé lásky člověka: prvotní, kterým je Bůh a věci božské, a druhotný, kterým je bližní. Ostatní dobra, pokud nejsou dobry zdánlivými, může člověk milovat jen láskou nedokonalou, pokud jsou dobry a jak jimi jsou, tedy úměrně podle jejich vnitřní hodnoty a jako prostředek.

Láska heroická, hrdinná je láska k bližnímu, daleko přesahující nad průměr, projevená nebo projevovaná skutky nepovinnými a obtížnými. Vychází-li z lásky k Bohu, je také osvědčením dokonalé lásky k Bohu.

[František Panuška. Převzato z: Merell, J.: Malý bohovědný slovník, Praha 1963, a upraveno redakcí Revue Theofil.]

  

Související články:

Jan tauler: Píseň lásky  
Maxim Vyznavač: O lásce   

Giselher ze Slatheimu: O lásce  
Robert Bellarmin: O lásce k Bohu  
Juliana z Norwiche: Láska Kristova
Alfons Maria z Liguori: O lásce ke Kristu
Jan Pavel II.: Člověk, obraz milujícího Boha  
Hugo ze Sv. Viktora: Životem srdce je láska  
František Saleský: Kterak láska zraňuje duši  
Anděla z Foligna: Být zcela přetvořen v Krista 
Diadochos z Fotiké: O lásce, bázni, víře a touze  
Veronika Giuliani: Láska, která spojuje duši s Bohem
Kateřina Sienská: Čím větší je láska, tím hlubší je bolest        
Bernard z Clairvaux: Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval  
Yves Congar: Nehledat ve světě svůj vlastní prospěch, ale spatřovat v něm Boha 
Hans Urs von Balthasar: Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce   
Hildegarda z Bingenu: Muž a žena jedním tělem ve spojení lásky  
Mechtilda Magdeburská: Úlohy požehnané lásky jsou rozmanité  
David z Augsburgu: Srdce Kristovo pramenem živoucí krve 
Jan Pavel II.: Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna 
Bernardin Sienský: Královnou všech ctností je láska  
León-Joseph Suenens: Všudypřítomná láska Boha 
Henri J. M. Nouwen: Ježíšova konkrétní láska 
Bonaventura: Sestrám o dokonalé lásce Boží 
Kateřina Janovská: Neúprosnost Boží lásky   
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Diadochos z Fotiké: Boží láska rozohňuje  
Trans Trojice anathematem polyamorie  
Láska plodí milovaného i milujícího
Jan od Kříže: Ó plameni lásky živé 

 

Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia, František Panuška, 19.11. 2023

Přečteno 579x

další křesťanské pojmy