Miafyzitismus, miafyzité

Miafyzitismus, miafyzité

(z řec. μια φυσις [mia fysis] - „jedna přirozenost")

- christologické označení některých východních, tzv. předchalcedonských církví (arménské, syrské či koptské), kdy tyto církve pod vlivem vyjadřování sv. Cyrila Alexandrijského (†444) užívají pro popis sjednocení dvou přirozeností (Boží a lidské) v jednom subjektu Krista, vtěleného Boha, výraz mia fysis - „jedna přirozenost". Výraz „fysis" je zde užíván synonymně k výrazu „hypostaze" či „prosópon" („osoba"), které se naopak v subtilnějším rozlišení užívají v „pochalcedonských" církvích, tj. církvích, které uznaly a přijaly usnesení Chalcedonského koncilu (r. 451), na němž se skutečnost sjednocení dvou přirozeností v jedné hypostazi Božího Slova definovala slovy: „Všichni jednomyslně učíme vyznávat jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, zcela dokonalého podle Božství a zcela dokonalého podle lidství, opravdu Boha a opravdu člověka, (...) jednoho a téhož Krista, Pána, Jednorozeného ve dvou přirozenostech bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení, kdy odlišnost jeho přirozeností není sjednocením zrušena, ale spíše zůstává zachována v individuální podstatě a sbíhá se v jedné osobě (en prosópon) a jedné podstatě (mian hypostasin); nikoli rozděleného či rozloučeného ve dvě osoby, ale jednoho a téhož Syna, Jednorozeného, Boha, Slovo, Pána Ježíše Krista."

Miafyzité se ohrazují proti jejich označování druhými za monofyzity, kteří oproti nim hovoří o jedné smíšené přirozenosti Krista po vtělení Slova, což je hereze výslovně odsouzená právě na Chalcedonském koncilu.

Viz též hesla Monofyzité, monofyzitismus, monofysitismus a Dyofyzitismus, diofyzitismus, duofyzitismus.

Související články:

Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Chalcedonský koncil (451)