Bogomilství, bogomilové

Bogomilství, bogomilové 

(odvozeno pravděpodobně od jména bulharského kněze Bogomila)

- bulharská sekta manichejsko-markionského rázu z 10. století.

Vznik a vývoj

Bogomilové byli bludaři v Bulharsku manichejsko-markionitského rázu. Nauka, kterou vyznávali, byla na balkánský poloostrov přinesena vojenskými koloniemi, jež založili byzantští císaři na obranu říšské hranice proti Bulharům. Tak zejména Kon­stantin Kopronymos (r. 741-775) usadil rodiny arménských bojovníků u Drinopole, Jan Cimiskes (r. 969-976) syrské vojíny u Plovdiva. Kolonisté, podle víry messaliáni a paulikiáni, svým blouzněním prokvasili okolní Řeky a Bulhary. Uprostřed 10. století se připomíná bulharský pop Bogomil, šiřitel hereze, po němž, jak se domnívají někteří badatelé, sektě zůstalo jméno bogomilů. Zevrubné zprávy o bogomilech podávají Anna Komnéna, dcera císaře Alexia, a mnich Euthymios Zigabénos. Podle nich se církvi oddaný císař Alexios Komnénos roku 1115 dozvěděl, že se v Plovdivě a tamním okolí rozmohli paulikiáni a bogomilové. Nemeškal učinit opatření, aby orthodoxie v jeho říši nedoznávala újmy. Nejprve totiž k sobě povolal vůdce (apoštola) bogomilů - lékaře a mnicha Basilia - a vyzvěděl od něho hlavni části nauky a jména příslušníků sekty, načež dal všechny Basiliovy stoupence poslat před duchovni soud a domlouvat jim, aby se odřekli bludů. Kdo z nich neuposlechl, byl uvržen do žaláře. Basilius se musel zodpovídat před patriarchou Mikulášem Grammatikem. Neboť nechtěl vyznat orthodoxní víru, duchovenská synoda jej odsoudila na smrt. Císař potvrdil rozsudek r. 1118.

Nauka

Výše zmíněnému Euthymiovi bylo přikázáno vyvrátit bludy bogomilů. Z jeho spisu Panoplia dogmatiké (Πανοπλια δογματικη) se tudíž dovídáme, jaký byl systém bogomilského učení.

Prvorozený syn Boží Satanael se zprotivil Otci a byl se svými služebnými duchy svržen z nebe. Stvořil si pak vlastní nebe a zemi a pokoušel se stvořit člověka, ale nemohl to dokázat. Prosil tedy Otce o pomoc, načež teprve potom byli stvořeni lidé. Satanael, který lidem záviděl Boží obraz v sobě, v podobě hada svedl Evu a zplodil s ni syna Kaina. Na jeho popud dal Mojžíš Izraelitům Zákon pro zkázu těm, kdo se jím řídili, takže kromě 16 proroků a osob jmenovaných v Ježíšově rodokmenu nikdo ze starozákonních lidi nedošel spásy. V roce 5500 od stvoření světa se Otec smiloval nad lidmi a vydal ze svého srdce druhého syna, jenž má jméno Logos nebo Ježíš Kristus. Svým éterickým tělem [1] Logos prošel pannou Marií, pracoval na vykoupení lidstva, jak o tom svědčí zprávy v evangeliích, a byl pak zdánlivě ukřižován, načež vstal z mrtvých, přemohl Satanaela a učinil z něho Satana. Po svém nanebevstoupení zplodil Ducha svatého a r. 5533 zase vešel zpět k Otci. Duch svatý vnitřním způsobem zplodil apoštoly a přebývá v bogomilech. Proto tito neumírají, ale zesnutím vstupují k andělům a apoštolům do Otcovy říše a navždy se rozpadá jen jejich tělo. Nakonec se k Otci vrátí i Duch svatý. V ostatních lidech přebývají démoni, svádějící je ke ctění obrazů svatých a jejich ostatků, skrze něž někdy činí zázraky. Satan přebýval v jeruzalémském chrámě až do zboření chrámu, potom přesídlil do patriarchálního chrámu v Cařihradu. Bogomilové prohlašovali církevní křest za neúčinný a překřtívali proselyty vzkládáním Janova evangelia[2], vzýváním Ducha svatého a reci­tací Otčenáše. Zavrhovali oběť mše svaté a církevní obřady, avšak v pronásledováni pokládali za dovolenou věc docházet do chrámů a účastnit se „kultu démonů", aby jim neškodili. Jedinou mo­dlitbou pro ně byl Otčenáš, který pronášeli sedmkrát za den a pětkrát v noci. Zdržovali se manželství, nepožívali masité pokrmy, odívali se hrubým rouchem. Za Písmo svaté uznávali knihu Žalmů, 16 spisů starozákonních proroků a všechny spisy Nového zákona. Podle zprávy Euthymia bogomilové byli sekta euchytů čili entusiastů a své jméno měli z bulharského rčení Bog miluj!, kdežto sami se nazývali christopolity.

Další vývoj

Alexiovské pronásledování bogomily oslabilo, ale nezahubilo. V letech 1140-1143 bylo třemi cařihradským synodami určeno zakročovat proti bogomilstvi a jeho šiřitelům. Na sklonku téhož století veliký srbský župan Štěpán Nemanja vyhladil bogomilstvi v Srbsku, kdežto jeho příbuzný Kulin, bosenský ban, s celou rodinou a 10 000 Bosňanů odpadl od katolické církve a přidal se k bogomilům. R. 1211 synoda bulharského duchovenstva v Trnově vydala nařízeni proti bogomilům, načež je car Boril stíhal přísnými tresty. Na jejich konverzi v Cařihradě a tamním okolí pracoval patriarcha Germanos II. (r. 1221-1239), téhož úkolu se v Bosně ujal dominikán Jan Ponsa (+ r. 1252). V Bulharsku bylo jejich druhé pronásledování zahájeno carem Janem Alexandrem (r. 1332-1365) a trvalo do konce 14. století. Nicméně zbytky bogomilství se u Plovdiva a Nikopole udržovaly až do 17. století, kdy přičiněním bosenských františkánů byly uvedeny do lůna církve. Není jisté, zda lze souhlasit s míněním, že Bulhaři obchodním stykem se západními zeměmi zaseli símě manichejského bludařství v Itálii a Francii, avšak je jisté, že kataři a albigenští na konci 12. století si byli vědomi duchovní příbuznosti s bogomily.

(Převzato z Tumpach, J. - Podlaha, A.: Český slovník bohovědný, II, Praha 1916. Upraveno redakcí Revue Theofil.)

Poznámky:

[1] Tato hereze o Ježíšově zdánlivém a nikoliv reálném lidském těle se nazývá doketismus. Pozn. RTh.

[2] K tomu viz David Zbíral: Bogomilsko-katarský apokryf Otázky Janovy.