Uvedení Páně do chrámu

Uvedení Páně do chrámu

(lat. Praesentatio Domini - „Představení Pána")

- neboli „Hromnice"; dříve také nazýváno: „Obětování Páně", „Očišťování Panny Marie, na Východě pak jako: Hypapanté

 

  

 

- označení pro událost, kdy Ježíš byl jako malé dítě 40. den po svém narození v souladu s židovskými nařízeními přinesen do chrámu a zasvěcen neboli „obětován" Hospodinu, jak o tom zpravuje Lukášovo evangelium (2,22-39):

„Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina - jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ (srov. Ex 13,12) - a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. (...) ... rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon ... (...) Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta." (Lk 2, 22-24.27.39)

Církev si tuto událost liturgicky připomíná a každoročně slaví 2. února, tj. 40. den po Slavnosti Narození Páně.

 

Dějiny

Kořeny liturgického slavení sahají až do starověku, za nejstarší zprávu o tomto svátku je považována zmínka v nejstarším křesťanském poutním svědectví Itinerarium Egeriae z 1. poloviny 4. století ze slavení v Jeruzalémě:

„Čtyřicátý den po Zjevení Páně se tu ovšem slaví s největší úctou.[1] Toho dne se totiž koná procesí do Anastase[2], jehož se všichni zúčastní, a podle obřadu se vše koná s největší slávou jako o Velikonocích. Také kážou všichni kněží a podobně i biskup, kdy vždy berou za základ to místo z Evangelia, kde se vypravuje, jak Josef a Maria čtyřicátého dne přinesli Pána do chrámu a spatřili jej Simeon a prorokyně Anna, dcera Fanuelova, a o jejich slovech, která řekli, když spatřili Pána; nebo kázali o samotné oběti, kterou přinesli rodiče. A potom, když se náležitě vykonají všechny slavnosti, jak je zvykem, se konají svátosti[3], a po něm je lid propuštěn[4]." (XXVI.)[5]

 

Název

Tento svátek se nazýval různými jmény: „Hypapanté" (neboli „Svátek Setkání", tj. setkání Simeona a Anny s Dítětem Ježíš), „Obětování Páně", „Očišťování Panny Marie". Jedno ze známějších pojmenování tohoto svátku je lidový název „Hromnice" (něm. Lichtmess), a to kvůli pradávnému sepjetí slavení s žehnáním svící a jejich nesením v kajícím průvodu, kdy se tyto svíce následně v lidovém pověrečném chápání používaly jako „ochrana před hromy". Procesí se svícemi bylo odkazem na Simeonova slova: „světlo, jež bude zjevením pohanům" (Lk 2,32) a je známo již v 5. stol. Název „Očišťování Panny Marie" pak odkazuje na kultické očišťování rodičky, v souladu s rituálními nařízeními uvedenými v starozákonní knize Leviticus 12,1-8, které zmiňuje rovněž Lukášovo evangelium:

„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ‚Mluv k Izraelcům: Když žena otěhotní a porodí chlapce, bude nečistá po sedm dní ... Osmého dne bude obřezána jeho předkožka. Matka pak setrvá v očišťování od krve ještě po třicet tři dny. Nedotkne se ničeho svatého a nevejde do svatyně, dokud neskončí dny jejího očišťování. (...) Když skončí dny jejího očišťování po synu nebo dceři, přivede ročního beránka k zápalné oběti a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích knězi ke vchodu do stanu setkávání. On je přinese jako oběť před Hospodina a vykoná za ni smírčí obřady; tak bude očištěna od svého krvotoku. To je řád pro ženu při narození chlapce nebo děvčete. Jestliže si nemůže opatřit jehně, ať vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k zápalné oběti a jedno k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná smírčí obřady a bude čistá.‘" (Lev 12,1-8)

Pojmenování „Očišťování Panny Marie" však bylo opuštěno po reformě církevního kalendáře r. 1969, kdy byl opětovně upřednostněn název „Uvedení Páně do chrámu", aby se zdůraznilo, že se nejedná primárně o svátek Panny Marie, ale Pána Ježíše Krista.

 

Citáty k zamyšlení

Církevní otcové a starokřesťanští autoři, podobě jako další autoři v běhu věků, vidí tuto událost z mnoha rozličných, navzájem se doplňujících úhlů: jako poslušné podřízení se Božího Syna mojžíšskému Zákonu a tak naplnění Zákona samotným Zákonodárcem (srov. Mt 5,17); jako výraz Kristova sebeponížení a sebepokoření (kenoze) a jako počátek Ježíšovy oběti za nás hříšníky, když jako Ten, který je sám bez hříchu (srov. Žid 4,15), podstoupil obřad očištění určený nečistým; dále jako předpověď a zároveň započetí Ježíšovy oběti na Kříži, kdy „On je dán ... jako znamení, kterému se budou vzpírat ..., aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí" (Lk 2,34-35), a kdy na tomto utrpení bude mít spoluúčast i Panna Maria; také jako výraz dobrovolně přijaté chudoby, když Maria a Josef jakožto chudý pár přinesli k obětování pouze hrdličky nebo holoubata (srov. Lk 2,24) a nikoliv beránka; nebo jako naplnění očekávání Mesiáše Izraelem, zastoupeným zde Simeonem a Annou; atd.

 

Origenes (†254):

„Písmo říká: ‚Pokud její jmění nepostačuje k (obětování) beránka, nechť vezme dvě hrdličky nebo dvě malá holoubata ...‘ (Lev 12,8) ... Zde se ukazuje jako pravdivé to, co je napsáno: totiž že Kristus Ježíš, ‚ač byl bohatý, stal se chudým‘ (2Kor 8,9). Z toho důvodu si vyvolil chudou Matku, z níž se narodil, a chudé místo narození, o němž je napsáno: ‚A ty, Betléme, jsi nejmenší z judských pokolení‘ (Mich 5,1) atd." (Homilie na Leviticus, VIII. homilie, 4)

 

Sv. Hilarius z Poitiers (†367):

„Duši Nejsvětější Panny Marie měl probodnout meč, aby vyšly najevo úmysly mnoha srdcí (srov. Lk 2,35). Pokud je tedy něčím náležitým, že dokonce Bohorodička Panna měla podléhat přísnosti Božího soudu, kdo se pak odvažuje chtít být souzen Bohem?" (Traktát k 118. žalmu, Gimel, 12)

 

Sv. Augustin (†430):

„Simeon, jistý spravedlivý stařec, se velmi zaradoval, když viděl Dítě Ježíše a když v maličkém poznal Velkého a když v nevelikém těle rozpoznal Stvořitele nebe a země." (Výklad 96. žalmu, 1)

 

Sv. Beda Ctihodný (†735):

- viz text: „I tvoji vlastní duši probodne meč".

 

Sv. Tomáš Akvinský (†1274):

„Jako plnost milosti z Krista plyne na matku, tak se slušelo, aby se matka připodobnila pokoře Synově, neboť ‚pokorným dává Bůh milost‘, jak se praví v Jk 4. A proto, jako Kristus, ač nebyl vázán Zákonem, přesto chtěl podstoupit obřízku a jiná břemena Zákona, aby ukázal příklad pokory a poslušnosti a aby potvrdil Zákon a aby odňal Židům příležitost k pomluvě, z týchž důvodů chtěl, aby i jeho matka splnila zákonné náležitosti, kterými přesto nebyla vázána." (Summa theologiae, III q. 37 a. 4 co.)

 

Sv. Petr Kanisius (†1597):

„Jedinečná pokora Kristova se projevovala navenek stále více už v dítěti Ježíš. ... po osmi dnech se podřizuje zákonu obřízky, neboť chtěl jednat jako potomek Abrahamův a jiných praotců. Nedlouho potom, čtyřicátého dne po svém narození, ukazuje se znovu jako Ten, kdo věrně zachovává Zákon, vydává se za chudého a je jako jiní chlapci v chrámě obětován." (Maria, nedostižná Panna a svatá Bohorodička, 34. kap.)

 

Použitá a doporučená literatura:

  

Související články:

Beda Ctihodný: "I tvoji vlastní duši probodne meč"
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 3. část
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 4. část 
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 5. část

 

Pozámky:

---

[1] Tj. 14. února.

[2] Tj. na místo Kristova vzkříšení.

[3] Lat. sacramenta - tj. svátost eucharistie.

[4] Lat. et sic fit missa - srov. zakončení mše svaté římského ritu: Ite, missa est - „Jděte, mše je ukončena".

[5] Překlad Jaroslava Kopřivy z vydání: Etherie či Silvie Akvitánské Putování na místa svatá, Praha 1930, s. 69-70; redakčně upraven s ohledem na latinské znění (Silviae vel potius Aetheriae peregrinatio ad loca sancta, Heidelberg 1908).