Sekta, sekty

Sekta, sekty

(z lat. secta - „směr", politická nebo filosofická „škola", „zásady myšlení a jednání")

Etymologie

Etymologie výrazu „sekta" není dodnes zcela vyjasněná: spíše „lidovější" pojetí spatřuje jeho původ v latinském výrazu seco, secare s jeho významem „sekat", „řezat", „oddělovat", odbornější názor se však kloní spíše k původu v latinském výrazu sequor s významem „následovat", tj. následovat nějaké náboženské učení nebo jeho původce či zakladatele.

Latinským výrazem secta se v Písmu překládá řecké αιρεσις [hairesis] - dosl. „oddělení", „odloučení", „volba", „výběr", ze kterého je pak odvozeno latinizované slovo „hereze" (lat. haeresis), které např. Tertulián († po 220) vykládá jako heretikův „svévolný výběr" citací z Písma - a tak i prvků své víry - podle vlastní libovůle: „Jim i bez Písma dokážeme, že nejednají podle Písma. Jsou-li totiž heretiky, nemohou být křesťany, poněvadž - jak již jejich jméno naznačuje - nemají od Krista, co si podle své libosti vybrali" (De praescriptione haereticorum, 37).

Význam

Výrazem „sekta" se původně označovali „odštěpenci" od hlavního proudu daného náboženství, kteří přijali za své věroučné aspekty, jež nejsou podle názoru hlavního proudu v souladu s tímto hlavním proudem. Tak bylo ve svém počátku tehdejšími náboženskými představiteli židovství označeno za židovskou sektu i křesťanství (Sk 24,5.14; 28,22); podobně i apoštol Pavel varoval před „sektáři" ve vztahu ke křesťanství (Tit 3,10).

V současném náboženském kontextu se termínem „sekta" spíše označují uzavřenější, exkluzivističtější náboženská společenství, která zpravidla mívají negativní dopad na své členy, a tento výraz má tak negativní konotace, až synonymní s tzv. „destruktivními kulty".

Související články:

Petr Kanisius: Koho lze nazvat křesťanem? 
Tertulián: Uplatnění preskripce vůči heretikům
Irenej z Lyonu: Důkaz apoštolského zvěstoání  
Hippolyt Římský: Philosophumena (úryvek)  
Epifanius ze Salaminy: Panarion 
Justin: První apologie