Enhypostaze, enhypostasis

Enhypostaze, enhypostasis

(řec. ενυποστασις - "v osobě", "vosobnění", "včlenění v osobu", "vhypostazování"; lat. inpersonalisatio; pol. wosobienie)

- řecký výraz pro tu skutečnost, že lidská přirozenost Ježíše Krista, kterou on coby Boží Syn přijal skrze Marii, byla přijata v božskou Osobu (neboli Hypostazi) Syna Božího a s ní sjednocena. Tento výraz zavedl starověký teolog Leontios Byzantský (6. stol.) ve sporu s monofyzity.

Někteří současní teologové pak v důsledku této skutečnosti vtělení Božího Syna neboli přijetí lidské přirozenosti do Osoby Syna nazývají jako enhypostazi neboli "vosobení" v eschatologické perspektivě rovněž včlenění jednotlivého člověka do vnitřního života Osob Nejsvětější Trojice a jeho konečné dokonání neboli zbožštění (např. polský teolog Czesław Bartnik ad.), což spolu s Kristem rozšiřují i na lidskou přirozenost jako takovou a dosažení její konečné, Bohem zamýšlené a Boží mocí a milostí uskutečněné dokonalosti: lidská přirozenost je přijata v Boha a přepodobněna v Něj podle podoby oslaveného Krista, který celé lidství v sobě dovedl k dokonalosti: "Dokonáno jest!" (J 19,30).