Anachoreta, anachoreté, anachoretismus

Anachoreta, anachoreté, anachoretismus

(z řeckého αναχωρεω [anachóreó] - "vzdálit se", "odejít", "odebrat se")

- označení pro poustevnické mnichy a pro jejich poustevnický mnišský způsob života v odloučenosti od světa, v ponoření se do modlitby, v askezi a fyzické práci. Svůj původ má tento způsob života a duchovnosti v křesťanských dějinách již v prvních staletích křesťanství, především v hnutí tzv. "pouštních otců" (např. sv. Antonín Poustevník ad.). Poustevnický způsob života však lze vystopovat už např. u starozákonního proroka Eliáše či u Jana Křtitele. Významnou součástí poustevnického způsobu života je také boj o čistotu srdce s vlastními vášněmi a "vnitřními stíny", jako i se zlými duchy (démony), v čemž je vzorem Kristův čtyřicetidenní  pobyt na poušti.

Sv. Benedikt z Nursie (cca 483-543)  je charkterizuje takto:

"Dalším druhem (mnichů) jsou anachorité neboli poustevníci, kteří už v řeholním životě nejsou horliví začátečníci, ale prošli všednodenními zkouškami v klášteře. S pomocí mnoha lidí se naučili bojovat proti ďáblu, v šiku bratří se dobře vycvičili k boji v samotě. Jsou jistí a jsou schopni s Boží pomocí bojovat proti špatnostem těla i myšlenek vlastními silami, bez opory druhého človka."
(Řehole, kap. 1.) [1] 

Evagrius Pontský (4. stol.) popisuje anachoretu následovně:

"Anachoreta je ten, kdo zbožně a se zachováním spravedlnosti obývá svět utvořený uvnitř." (Capita cognoscitiva, 14)

Související články:

Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy 
Lukáš Drexler: Evagrius Pontský

Poznámky:

[1] Překlad převzat z: http://www.klaster.vyssibrod.cz/cesky/spiritualita/rehole/kapitola1.htm.