Stvořitel

Stvořitel

- titul Boha v jeho stvořitelském konání, tzn. v jeho vztahu ke stvoření, které má počátek v jeho bezprostřední, svrchované, svobodné a dobrovolné činnosti, jakou on tvoří od sebe odlišné a jemu podřízené bytí, zcela závislé na něm samém a mající tak příčinu v něm, nikoli samo v sobě. Tento vztah Stvořitele ke stvoření se týká jak viditelného, hmotného světa, tak světa neviditelného, tzn. sféry andělů, kteří jsou rovněž Božími tvory. Bůh své stvoření tvoří ex nihilo. Svým tvorům aktem stvoření udílí v různém stupni účast na svém bytí a stvoření je tak zcela závislé na svém Stvořiteli a odkazuje na něho v každém svém tvoru jako na svůj zdroj. Proto celé stvoření nese stopu svého Stvořitele a odráží mnoho z jeho krásy a moci, v nejvyšším stupni pak člověk, jenž je stvořen „k obrazu a podobě" svého Stvořitele (srov. Gen 1,26-28), který je společenstvím tří božských osob v jednotě jediné Boží přirozenosti, čehož stvořeným výrazem je právě člověk, stvořený jako muž a žena a obdarovaný darem ve vzájemné jednotě muže a ženy plodit třetí osobu: svého společného potomka jako výraz jejich vzájemné lásky. Stvořitelská činnost se tedy týká všech tří osob Boží Trojice: Otce, Syna i Ducha Svatého, které do celého stvoření společně vtiskávají svoji pečeť. Bůh Stvořitel své stvoření nejen počátečně tvoří, ale i nadále udržuje v bytí a svojí prozřetelností ho vede k jemu určenému cíli, jakým je konečné spočívání v „Boží náruči" neboli dosažení věčné blaženosti v Bohu, svém Stvořiteli. Za tímto účelem se po pádu stvoření kvůli prvotnímu hříchu člověka Stvořitel stává také Spasitelem, když se v běhu dějin světa stává ve svém věčném Synu člověkem, aby ono hříchem padlé stvoření svojí mocí a svojí boholidskou obětí obnovil a vrátil zpět do společenství s Bohem Stvořitelem a do vzájemné láskyplné jednoty. I v tomto spasitelném působení Boha tak lze vidět jeho stvořitelské působení, když na své stvoření nezapomíná, neodmítá je a neničí, ale osobně do něj vstupuje, se stvořitelskou péčí je obnovuje a vede tak své stvoření k dovršení v eschatonu neboli v nebi. Bůh tím poté, co tvoří stvoření, které však v důsledku hříchu upadá pod moc zla a do kterého Bůh proto osobně vstupuje se svou spasitelnou mocí, tvoří tzv. „nové stvoření" neboli obnovuje, proměňuje a dovršuje dosavadní stvoření, které se v důsledku hříchu vzepřelo Bohu a odcizilo se mu. Bůh je svým spásným vtělením a obětí na kříži opět, ovšem zároveň na bázi dobrovolnosti svých tvorů, činí svým vlastním a dovršuje tím své stvořitelské dílo, aby se navěky stal zdrojem života a blaženosti svých tvorů.

Viz též hesla Stvoření a Nestvořenost, nestvořený.

Související články:

Basil Veliký: Mojžíš, autor zprávy o stvoření 
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Jan Pavel II.: Muž i žena stvořeni k obrazu a podobě Boha, Boha Trojjediného   
Lukáš Drexler: Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí  
Theresien Bartoňová: Člověk stvořený k obrazu a k podobě Boha  
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka  
Hans Urs von Balthasar: Syn je vzorem i cílem světa  
Basil Veliký: "... a duch Boží se vznášel nad vodami"  
Dominik Pecka: Jako muže a ženu je stvořil 
Josef Blaha: Na počátku bylo světlo  
Zrozeni Bohem v bolesti Kříže