Bůh, stvoření, teologie, Bible
- titul Boha
v jeho stvořitelském konání, tzn. v jeho vztahu ke stvoření,
které má počátek v jeho bezprostřední, svrchované, svobodné a dobrovolné
činnosti, jakou on tvoří od sebe odlišné a jemu podřízené bytí, zcela závislé
na něm samém a mající tak příčinu v něm, nikoli samo v sobě. Tento
vztah Stvořitele ke stvoření se týká jak viditelného, hmotného světa,
tak světa neviditelného, tzn. sféry andělů,
kteří jsou rovněž Božími tvory. Bůh své stvoření tvoří ex
nihilo. Svým tvorům aktem stvoření udílí v různém stupni účast
na svém bytí a stvoření je tak zcela závislé na svém Stvořiteli a odkazuje na
něho v každém svém tvoru jako na svůj zdroj. Proto celé stvoření nese
stopu svého Stvořitele a odráží mnoho z jeho krásy a moci,
v nejvyšším stupni pak člověk,
jenž je stvořen „k
obrazu a podobě" svého Stvořitele (srov. Gen 1,26-28), který je společenstvím tří božských osob
v jednotě jediné Boží přirozenosti,
čehož stvořeným výrazem je právě člověk, stvořený jako muž a žena a obdarovaný darem
ve vzájemné jednotě muže a ženy plodit třetí osobu: svého společného
potomka jako výraz jejich vzájemné lásky.
Stvořitelská činnost se tedy týká všech tří osob Boží
Trojice: Otce,
Syna
i Ducha
Svatého, které do celého stvoření společně vtiskávají svoji pečeť. Bůh
Stvořitel své stvoření nejen počátečně tvoří, ale i nadále udržuje v bytí
a svojí prozřetelností
ho vede k jemu určenému cíli, jakým je konečné spočívání v „Boží náruči"
neboli dosažení věčné blaženosti
v Bohu, svém Stvořiteli. Za tímto účelem se po pádu stvoření kvůli prvotnímu
hříchu člověka Stvořitel stává také Spasitelem,
když se v běhu dějin světa stává ve svém věčném Synu člověkem, aby ono hříchem
padlé stvoření svojí mocí a svojí boholidskou
obětí
obnovil a vrátil zpět do společenství s Bohem Stvořitelem a do vzájemné
láskyplné jednoty. I v tomto spasitelném působení Boha tak lze vidět jeho
stvořitelské působení, když na své stvoření nezapomíná, neodmítá je a neničí,
ale osobně do něj vstupuje, se stvořitelskou péčí je obnovuje a vede tak své
stvoření k dovršení v eschatonu
neboli v nebi.
Bůh tím poté, co tvoří stvoření, které však v důsledku hříchu upadá pod
moc zla
a do kterého Bůh proto osobně vstupuje se svou spasitelnou mocí, tvoří tzv. „nové
stvoření" neboli obnovuje, proměňuje a dovršuje dosavadní stvoření, které
se v důsledku hříchu vzepřelo Bohu a odcizilo se mu. Bůh je svým spásným vtělením
a obětí na kříži
opět, ovšem zároveň na bázi dobrovolnosti svých tvorů, činí svým vlastním a
dovršuje tím své stvořitelské dílo, aby se navěky stal zdrojem života a
blaženosti svých tvorů.
Viz též hesla Stvoření a Nestvořenost, nestvořený.
Basil Veliký: Mojžíš, autor zprávy o stvoření
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý
Jan Pavel II.: Muž i žena stvořeni k obrazu a podobě Boha, Boha Trojjediného
Lukáš Drexler: Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí
Theresien Bartoňová: Člověk stvořený k obrazu a k podobě Boha
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka
Hans Urs von Balthasar: Syn je vzorem i cílem světa
Basil Veliký: "... a duch Boží se vznášel nad vodami"
Dominik Pecka: Jako muže a ženu je stvořil
Josef Blaha: Na počátku bylo světlo
Zrozeni Bohem v bolesti Kříže
Lukáš Drexler, 3.2. 2023
Přečteno 257x
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.