Svět

Svět

V Písmu svatém je svět představován ve dvou významech:

1.) jako země coby místo pobytu a činnosti člověka, jako říše života (řec. gé a oikúmené; hebr. erez), nebo:

2.) jako vesmír ve filosofickém a náboženském pojetí (řec. kosmos; hebr. kol).

Ve Starém zákoně je vesmír představen na základě chápání starověkého Východu. Nejčastěji se nazývá nebe a země (Gen 1,1) nebo slovem „všechno" (hebr. kol; Jer 10,16; Ž 8,7; 103,19; Iz 44,24). Země se podle biblického popisu často ukazuje ve spojení s nebem. Zemi stvořil Bůh (Gen 1). Nad ní se klene obloha. Země je založena na pilířích zasazených na dně vod (1Sam 2,8; Př 8,29). Na zemi se tyčí hory (Ž 104,8). Země byla vyobrazována na způsob kotouče se čtyřmi směry (Iz 11,12) neboli čtyřmi světovými stranami. Tyto směry byly označovány podle geografických krajin: západ jako Středozemní moře, východ jako poušť, jih jako Negev a sever jako Sýrie. (Nový zákon, když hovoří o světových stranách, se opírá o řecký systém, ve kterém měl rozhodující roli východ a západ Slunce.) Země je podle Starého zákona sídlem života (Gen 2,7.19) a vydává rostliny a plody (Gen 1,12). Hřích Adama oslabil životadárnou moc země (Gen 3,17-19). V posledních časech bude země opět obnovena (Iz 30,23). Bůh je Pánem země a může ji soudit nebo trestat, např. potopou (Gen 6-9). Celá země je vlastnictvím Boha. Část tohoto vlastnictví, nazývanou Zaslíbená země, přislíbil Bůh Izraeli jako budoucí dědictví (Gen 28,13; Ex 6,8).

Nový zákon slovo kosmos používá pro označení vesmíru nebo pouze země (Mk 8,36), nebo také dokonce pro samotné lidi žijící na zemi (tak nejčastěji Pavel a Jan). Svět byl stvořen ke službě Bohu (J 3,8) a má časnou a pomíjivou povahu (1Kor 7,31; 2Pt 3,10; Zj 21,1). Lidé jsou na zemi pouhými poutníky (Žid 11,13). Jan i Pavel termínu kosmos užívají rovněž pro označení lidi, kteří se staví proti Bohu (Řím 3,19; J 3,19). Svět v tomto pojetí upadl pod moc satana (J 12,31; 2Kor 4,4), je určován pýchou a hříchem (1J 2,15), a proto podléhá soudu (1Kor 11,32; J 3,18; 9,39) a přísnému trestu. Nepřijímá dar Boží, a proto ho Bůh zavrhne (J 14,17). Avšak i přesto Bůh „tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný" (J 3,16). Skrze Syna Božího svět dochází spásy a dostává se mu světla, života a pokoje (J 1,29; 6,33; 8,12; 14,17). Také křesťané jsou posláni do světa (J 17,18; 1J 4,17), aby svou vírou přemohli zlo (1J 4,4; 5,4). S konečným vítězstvím Krista nad zlem se bude pojit obnovení světa (Zj 21,1), který bude odevzdán Otci. „Smrti pak již nebude. Ani smutku, ani nářku, ani námahy již (poté) nebude, neboť první věci pominuly" (Zj 21.4).

[Ryszard Rubinkiewicz: „Šwiat", in: Langkammer, H.: Słownik biblijny, Katowice 1990, s. 150. Do češtiny přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

Basil Veliký: Mojžíš, autor zprávy o stvoření  
Hans Urs von Balthasar: Syn je vzorem i cílem světa  
Yves Congar: Nehledat ve světě svůj vlastní prospěch, ale spatřovat v něm Boha  
Cyril Alexandrijský: Skrze kříž se Kristus stal Králem nad světem  
Caesarius z Arles: Před křtem byl naším otcem ďábel  
Luboš Bližňák: Kalokagathía