Inédie, inedie, inedia

Inédie, inedie, inedia

(z lat. inedia - „hladovění", dosl. „nejezení")

- tímto výrazem je označována ta skutečnost v životech některých křesťanských osobností, kdy dlouhodobě nepřijímají žádný přirozený pokrm a nápoj, nutné pro zachování tělesné existence, ale vše nezbytné k udržení pozemského života se jim nadpřirozeným způsobem dostává od Boha, a to zejména prostřednictvím přijímání svátosti eucharistie, výjimečně i bez ní, ovšem vždy jako ničím nezasloužená a nijak nevynutitelná milost závislá na Bohu a na jeho nadpřirozeném svobodném působení a odkazující na Krista - Chléb života a dosvědčující bytostnou závislost člověka na něm. Mezi takové osobnosti náleží např. sv. Anděla z Foligna (†1309), sv. Kateřina Sienská (†1380), Terezie Neumannová z Konnersreuthu (†1962), Marta Robinová (†1981), sv. Mikuláš z Flüe (†1487) a mnozí další, kdy někteří z nich žili výlučně z eucharistie i desítky let svého života. Tato skutečnost byla v dané době zkoumána i Církví za spolupráce s tehdejšími lékařskými odborníky, zda se nejedná o podvod nebo o nějaký ryze fyziologický pochod. U mnoha případů byla shledána a potvrzena pravdivost tohoto stavu, který je vědeckými zákonitostmi nevysvětlitelný, a tudíž se evidentně jedná o nadpřirozený, zázračný úkaz. Jedná se zároveň o milost, které nelze dosáhnout žádným lidským úsilím nebo duchovní metodou nebo cvičením, ale je to vždy Bůh, který ji uděluje, kdy chce, komu chce a jak chce.

Teologicky je takový úkaz chápán jako upozornění z Boží strany na tu pravdu, že Ježíš Kristus je „chléb živý, který sestoupil z nebe" a že „kdo jí z toho chleba, živ bude na věky" (J 6,51). Takto omilostněné osoby tím také předjímají skutečnost věčné existence spasených v nebi, kdy tito budou na věčnosti žít výhradně a bezprostředně z Boha: „Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji" (Zj 2,7), kdy oním Stromem života je již od počátku chápán Ježíš Kristus ukřižovaný na kříži[1], který udílí plody tohoto stromu, jimiž je jeho tělo a krev pod způsobami chleba a vína: „A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa" (J 6,51), kdy po „obnovení všeho" (srov. Mt 19,28) na konci času spolu s naším vzkříšením zaniknou tyto časné eucharistické způsoby a Bůh, který bude „všechno ve všem" (1Kor 15,28), bude životem duše i těla člověka bezprostředně, neboť člověk, který skrze Krista obdržel „účast na Boží přirozenosti" (2Pt 1,4), zbožštěním dosáhne dovršení a dokonalosti této účasti na Bohu a na jeho životě neboli na Boží přirozenosti. Dalo by se říci, že „zbožštěním" bude člověk „eucharistizován" a v míře nejvyšší se stane dokonalým údem Mystického Těla Kristova, tzn. toho Těla, které tady při své pozemské pouti přijímal v eucharistii, aby jím byl v ně proměněn, „eucharistizován", aby se sám dokonale stal tím, co jí, jak píše např. sv. Augustin: „Skrze chléb a víno nám Kristus Pán chtěl odevzdat své Tělo a Krev, kterou prolil za nás na odpuštění hříchů. Pokud jste je přijali náležitě, jste tím, co jste přijali" (Sermo, 227). Tím se dokonává Ježíšovo zaslíbení nebeské many: „Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many" (Zj 2,17), a víme, že tou pravou manou, tím skutečným chlebem z nebe je Ježíš Kristus, vtělený, ukřižovaný a nakonec vzkříšený a nanebevstoupivší Boží Syn: „Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky" (J 6,48-51). V takovém eschatologickém nasycení pak dochází naplnění další z Ježíšových zaslíbení: „Blahoslavení, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni" (Mt 5,6).

Další informace viz v článku: Lukáš Drexler: Jsou křesťanští mystici breathariáni? 

Související články:

Jan Tauler: My jíme našeho Boha   
Kolumbán: "Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije"  
Lukáš Drexler: Jsou křesťanští mystici breathariáni? 
Antonio Pagani: Nejsvětější Svátost a Božské Srdce Páně v životě bl. Alžběty Canori Mora  
Caesarius z Arles: Jako se tělo posiluje pozemským pokrmem, tak se duše sytí slovem Božím  
Tomáš Akvinský: Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti... 
Kateřina Sienská: "Toto tělo je Sluncem, Sluncem pravým"  
Henri J. M. Nouwen: Ježíšova konkrétní láska 
Bonaventura: Zdroj života je v Tobě  
René Laurentin: Nejzazší dar Lásky 

[1] Srov. např. Ambrožův text: „Kříž Kristův nám navrací ráj".