Slavnost Ježíše Krista Krále

Slavnost Ježíše Krista Krále

- celým názvem: „Slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva", je církevní slavnost, která byla vyhlášena 11. prosince 1925 papežem Piem XI. v encyklice Quas primas u příležitosti 1600. výročí prvního ekumenického, tj. nicejského koncilu. Její účel byl původně především společenský, spjatý s tzv. Katolickou akcí, kdy její slavení mělo pomoci „rozšířit ‚uznání královského panování Kristova‘ jako nejúčinnějšího spásného prostředku proti rozkladným silám doby."[1] Slavit se začala roku následujícího, tj. roku 1926, a původně se slavívala poslední říjnovou neděli, posléze, od r. 1969, se její slavení přesunulo na poslední neděli církevního roku, čímž se od původního společenského důrazu svátku položil důraz spíše na eschatologický aspekt, tzn. „aby se zřetelněji ukázalo, že vyvýšený Pán je cílovým bodem liturgického roku a nadto i pozemského putování církve a jejích členů."[2] Tím se „Kristus jeví jako střed a vládce dějin od počátku až do jejich posledního okamžiku, jako ‚Alfa a Omega, První a Poslední, Počátek a Konec‘ (Zj 22,12-13)."[3] Součástí slavení tohoto svátku je od jeho počátku rovněž akt zasvěcení se Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.

Viz též heslo Kristus Král.

Literatura:

Související články:

Kristus Král 
Terezie od Ježíše: Ty jsi Král!  
Irenej z Lyonu: Kristus je králem všech lidí   
Richard Špaček: O královském úřadě Kristově  
Silvestr Maria Braito: Kristus Král  

[1] Berger, R.: Liturgický slovník, Praha 2008, s. 217.

[2] Berger, R.: Liturgický slovník, Praha 2008, s. 217.

[3] Bergamini, A.: Chrystus - świętem Kościoła. Rok liturgiczny, Kraków 2004, s. 314.