Nejsvětější svatyně

Nejsvětější svatyně

(hebr. הַקֳּדָשִׁים קֹדֶשׁ [kodeš ha-kodaším], řec. αγια των αγιων [hagia tón hagión], lat. sancta sanctorum - dosl. „svatá svatých" neboli „nejsvětější (svatyně)")

- také Velesvatyně, Svatyně svatých

- Nejsvětější svatyně byla nejposvátnější prostor nejprve ve Stanu setkávání a posléze v Jeruzalémském chrámu, kam mohl vstoupit pouze velekněz, a to jednou ročně při příležitosti největšího židovského svátku Jom Kippur - „Dne smíření". V Nejsvětější svatyni také byla uchovávána Archa úmluvy.

Jistou nápodobou nebo reminiscencí Nejsvětější svatyně v křesťanství je presbytář v pravoslavném chrámu, oddělený od účastníků liturgie ikonostasem, za který mohou vstoupit jedině vysvěcené a k tomu pověřené osoby (kněží apod.).

Židovská Nejsvětější svatyně byla předobrazem samotného Nebe, do kterého vstoupil Velekněz Ježíš Kristus, aby se přimlouval za naši spásu v moci své vlastní krvavé oběti podstoupené za naše hříchy:

„Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého Nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří" (Žid 9,24; srov. též 8,2.5; 9,12; 10,19 -20).

A tím otevřel cestu i nám, abychom mohli vstoupit tamtéž:

„V této naději jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova" (Žid 6,19-20; 10,21-22).