věrouka, hereze, Bůh, Nejsvětější Trojice
(z řeckého τρεις [treis] / τριας [trias] - "tři" a θεος [theos] - "bůh", v překladu tedy "trojbožství")
- označení pro trinitární blud, který popírá existenci tří osob v jednom jediném Bohu, jež mají kromě vlastní osoby vše společné (Boží přirozenost atd.), a naproti tomu hovoří o třech "oddělených" bozích, tedy o třech božských osobách, kdy každá z nich má svoji vlastní přirozenost, vůli atd.
Blud triteismu byl odsouzen Církví.
- víra ve tři bohy, která nesprávně představuje křesťanský monoteismus, jenž hájí tři odlišné Osoby v jediném Bohu.
Jan Filoponus († cca 565), který, ve snaze usmířit křesťanskou nauku s aristotelovskou filosofií, vykládal, že jedna přirozenost společná všem Božím Osobám je pouze intelektuální abstrakcí, byl odsouzen na III. konstantinopolském koncilu (r. 680/681). Na Západě synoda v Soissons (r. 1092) odsoudila filosofa nominalistu Roscellina († cca 1125), který zastával názor, že tři Boží Osoby jsou odlišnými bytostmi, nemajícími společnou stejnou substanci. Na synodě v Remeši (r. 1148) biskup Gilbert de la Porrée (cca 1080-1154) byl obviněn z toho, že jeho vehementní zdůrazňování růzností mezi Božími Osobami vedlo až k učinění z nich zcela nezávislých bytostí.
[Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia. Z OʼCollins, G. - Farrugia, E. G.: Leksykon teologiczny, Kraków 2002 (orig. A Concise Dictionary of Theology, New York - Mahwah, N. J. 2000), přeložil Lukáš Drexler.]
Lukáš Drexler; Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia, 11.8. 2008
Přečteno 1072x
Pozornosti doporučujeme nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy", např.:
Zákon (mojžíšský) - Ikona, ikony - Ikonostas - Omofor, omoforion - Jóta, ióta - Mystický sňatek - Levitace - Bilokace - Didascalia apostolorum - Rovný, rovná apoštolům - Vtělení - Epifanie - Paraklét, Paraklétos ad.