Apokryf, apokryfy, apokryfní

Apokryf, apokryfy, apokryfní

(z řeckého αποκρυφος [apokryfos] - "skrytý", "držený v tajnosti", "tajný")

- označení pro spisy, jež jsou svým obsahem a leckdy i dobou vzniku blízké spisům Starého či Nového zákona, avšak nejsou součástí biblického kánonu. Protestantská tradice tyto spisy označuje jako pseudoepigrafy (a naopak jako apokryfní nazývá ty starozákonní spisy, které katolická tradice označuje jako deuterokanonické).

Ke starozákonním apokryfům se řadí např. Kniha jubilejí, Život Adama a Evy, Nanebevzetí Izaiáše, Jobův testament, Šalomounova závěť, Závěti dvanácti patriarchů, Žalmy Šalomounovy, Modlitba Manasova, Kniha Henochova, Apokalypsa Abrahámova či Apokalypsa Eliášova ad.

Do novozákonních apokryfů pak náleží např. Evangelium Židů (či Hebrejů), Petrovo evangelium, Evangelium Dvanácti apoštolů, Protoevangelium Jakubovo, Filipovo evangelium, Tomášovo evangelium, Evangelium Ježíšova dětství od Tomáše, Skutky Petrovy, Skutky Pavlovy, Skutky Janovy, Skutky Ondřejovy, Skutky Tomášovy, List Apoštolů, List Pavlův Laodicejským a Alexandrijským, Pavlovy listy Senekovi a Senekovy listy Pavlovi, Apokalypsa Petrova, Nanebevzetí Pavlovo ad.

Novozákonní apokryfy mají často svůj původ v gnostickém prostředí.

Související články:

Lukáš Drexler: Eucharistická modlitba ve Skutcích Tomášových