Kenoze, kenose, kenósis, kenotický

Kenoze, kenose, kenósis, kenotický 

(z řeckého κενωσις [kenósis] - „vyprázdnění se", „sebezmaření"; κενoς [kenos] - „prázdný")

- teologický výraz vyjadřující postoj druhé Boží osoby - Syna, který se zřekl svého Božského postavení, aby se mohl vtělit a stát se jedním z nás lidí, aniž by však přestal být Bohem. Teologické uchopení skutečnosti kenose vychází z hymnu v Listu Filipským 2,5-11, kde se tento pojem vyskytuje:

"Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:

Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,

nýbrž sám sebe zmařil (εκενωσεν), vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.

A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,

aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - 

a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus je Pán."

Výraz se používá také pro vyjádření vztahů ve společenství osob Nejsvětější Trojice, kdy Syn se ve vztahu k Otci „vyprazdňuje", „upozaďuje", „dává mu místo" ("Otče můj, ... ne jak já chci, ale jak ty chceš."; srov. Mt 23,69). Vrcholným výrazem Ježíšovy kenose je jeho dobrovolná smrt na kříži. Podobně se hovoří i o kenosi Otce při věčném plození svého Syna: Otec „ztrácí" svůj život - sebe pro Syna („plodí jej") a dává mu vše kromě své osoby, a Syn, který je „synem svého otce" a ve všem otce napodobuje („Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.", J 5,19), „ztrácí" svůj život pro Otce a pro jeho vůli. A podobně i třetí Božská osoba - Duch Svatý, který je Duchem "Otce i Syna", a tak v kenotickém "upozadění se" v sobě vytváří prostor Otci i Synu a je zosobněným Darem, kterým Otec plodí Syna a Syn skrze něj zase vše své odevzdává Otci.

Po vzoru vztahů v Trojici se výraz používá také v oblasti spirituality ve vztahu mezi Bohem (Ježíšem Kristem) a jeho služebníkem (učedníkem), ale také ve vztazích mezi lidmi (muže a ženy, mezi dvěma přáteli). Výrazem kenose neboli „sebezmaření" pro druhého je i mučednicví podle vzoru milujícího „Martyra" ukřižovaného na Kříži pro nás.

Kenose („upozadění se", „sebevyprázdnění") je předpokladem opravdového vztahu dvou osob, neboť je dáním prostoru druhému, aby přebýval v prvním, a „upřednostněním" druhého. Je postojem pravé lásky, kdy jedna osoba umírá pro svého „miláčka", aby on mohl žít. Do jisté míry tento postoj vyjadřují i slova Jana Křtitele: „On musí růst, já se však umenšovat." (J 3,30)

Související články:

Kristus Král
Zrozeni Bohem v bolesti Kříže  
Láska plodí milovaného i milujícího   
Vladimír Losskij: Velikost Kristova kříže  
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Vladimír Losskij: Obraz Boha a obraz sluhu  
Wacław Hryniewicz: Bůh živý je Bohem milujícím  
Origenes: Velikost Boha se zjevila v jeho umenšení 
Lukáš Drexler: Kenoze jako krása v díle Bruna Forteho  
Hans Urs von Balthasar: Trojjediné sebezřeknutí Lásky  
Bruno Forte: Ukřižovaný Bůh je zjevením krásy, která zachraňuje  
Hans Urs von Balthasar: Žena je domovem muže, z něhož "vzata jest"  
Ježíšovo království není z tohoto světa, ale je a bude nad tímto světem  
Lev Veliký: Jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, Bůh i člověk Ježíš Kristus  
Wacław Hryniewicz: Církev je svátostí Kristovy přítomnosti, navzdory našim hříchům   
Cyril Alexandrijský: Skrze lidská slova Ježíše Krista k nám promlouvá Bůh, který se stal člověkem  
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Hans Urs von Balthasar: Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce  
Cyril Alexandrijský: Skrze kříž se Kristus stal Králem nad světem 
Hans Urs von Balthasar: Tajemství božské bohaté chudoby  
Klement Alexandrijský: Pán se sklonil, člověk povstal  
Hans Urs von Balthasar: Kenotický trojjediný Bůh  
Ondřej Krétský: Kříž je slávou i povýšením Krista  
John Meyendorff: Kenotické bytí Ducha Svatého   
Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého