Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Participace

Participace

věrouka, teologie, milost, gratiologie, filosofie

Participace

(z latinského participatio - "účast", "podíl")

 

- pojem, který v učení řeckého filosofa Platóna označoval účast (μεθεξις [methexis]) viditelných, hmotných jsoucen na tzv. ideách, tj. na neviditelných, nehmotných, věčných a pravých jsoucnech či, jinak řečeno, na idealitách (ideálních vzorech) hmotných jsoucen. Platónovo učení mělo později velký vliv na křesťanskou teologii, obzvláště skrze novoplatónskou interpretaci (Plótinos a další, z "křesťanských novoplatoniků" např. Dionýsios Areopagita, sv. Augustin ad.), později je rozvíjena zejména sv. Tomášem Akvinským. 

V křesťanství pojem participace označuje v různé míře účast stvoření na bytí a vlastnostech Boha. Nejvyšším stupněm participace je účast pokřtěných (tj. "adoptovaných" Bohem - srov. Řím 8,23, Gal 4,5 ad.) na Boží přirozenosti:

"Všecko, čeho je třeba ke zbožnému životu, nám darovala jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými /řec. κοινωνοι [koinónoi]/ božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha." (1Pt 1,3-4) 

Tento způsob participace člověka na Božím životě se nazývá také inhabitace a z hlediska participace lidské přirozenosti na přirozenosti Boží ji převyšuje už jen inkarnace (vtělení), která je však vyhrazena pouze druhé Božské osobě - osobě Syna.

 

Související články:

Mistr Eckhart: Rozením Ježíše se duše stává plodnou ženou   

 

Lukáš Drexler, 23.11. 2008

Přečteno 655x

další křesťanské pojmy