Askeze, askese, asketický

Askeze, askese, asketický

(z řec. ασκησις [askésis] - "cvičení", "praktikování", "průprava")

Askeze je trvalé úsilí o dosažení křesťanské dokonalosti cvičením, které dopomáhá duchu (a vposledku Duchu) k nadvládě nad tělem a jeho vášněmi, k pěstování ctností a ke spojení s Bohem. Poněvadž však toho nelze dosáhnout bez účinné Boží pomoci ("Beze mne nemůžete činit nic"; J 15,5.), náleží k tomuto cvičení též umění modlit se a umění těžit ze svátostných zdrojů.

Askezí se zabývá asketika.

[Karel Sahan; převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně upraveno.]  

Myslí se jí jak snaha člověka, tak metoda, kterou používáme k tomu, abychom mohli projít třemi stádii duchovního života: očištěním srdce, osvícením mysli a zbožštěním. Toho dosahujeme skrze naplňování Kristových přikázání. Askeze je tedy jak snahou zachovávat Pánova přikázání, tak uzdravováním člověka ve smyslu dosažení harmonie mezi jeho duchem, duší a tělem.  

[Michal Dvořáček] 

Související články:

Lukáš Drexler: Tři údobí duchovního života 
Michal Dvořáček: Teologické pojetí pravoslavné askeze a její současný rozměr z pohledu učení Církve  
Ewa Wipszycka: Antropologie sv. Antonína Poustevníka a askeze