věrouka, svátost, Duch Svatý, pneumatologie
(z lat. firmo - "upevňovat", posilovat", firmatio - "upevnění", "posílení")
- svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejímž udělením je pokřtěný obzvláště obdařen Duchem Svatým, aby se statečně přiznával ke své víře a věrně podle ní žil.
Svátost biřmování může být přijata jenom jednou, protože duši vtiskuje nezrušitelné (nesmazatelné) znamení (svátostný charakter) Kristova bojovníka. Ten, kdo ji přijímá, musí být ve stavu posvěcující milosti.
Řádně může udělovat biřmování jenom biskup, farář (administrátor), tedy kněz, jen v nebezpečí smrti nebo ve výji-mečných situacích se svolením biskupa. Papež však k biřmování může zplnomocnit i obyčejného kněze, jak to obyčejně bývá ve východním obřadu (ve východním obřadu se svátost biřmování uděluje bezprostředně po křtu); v latinském obřadu je to však možné jen v misijních oblastech.
Vždy musí být použito biskupem posvěceného křižma. Biřmující vloží na biřmovance ruku, maže jej na čele znamením kříže a říká: „Přijmi pečeť Ducha svatého."
V křesťanském starověku byla svátost biřmování udělována také nedospělým dětem ihned po křtu, jak se to ještě dnes děje ve východních obřadech. V latinské církvi se dnes mimo případ nebezpečí života uděluje teprve tehdy, když dítě dospělo k náležitému užívání rozumu, neboť teprve tehdy u něho začíná boj proti nepřátelům spasení.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně mírně upraveno.)
Basil Veliký: O Duchu svatém (De Spiritu Sancto)
Marie Magdalena de´Pazzi: Překážky Duchu svatému v nás
André-Marie Meynard: Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch svatý
Jaroslav Kouřil, 24.10. 2009
Přečteno 1425x
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.