věrouka, liturgie
(z lat. transsubstantiatio - „přepodstatnění")
Transsubstanciace je teologickým označením pro skutečnost, že při proměňování ve mši svaté se chléb a víno proměňují v Tělo a Krev Krista tak, že z nich zůstávají pouze způsoby (zevnější vzhled, chuť aj.). Znamená to, že v okamžiku proměňování přestává být podstata chleba a vína a místo ní nastupuje podstata Těla a Krve Kristovy, což je umožněno tím, že z chleba a vína zůstávají pouze způsoby (případky, akcidenty), které jsou bez vlastní podstaty udržovány všemohoucností Boží. Nejde tu tedy o impanaci, jako by se Kristus stal chlebem na způsob vtělení, ani o kompanaci neboli mravní Kristovo spojení s chlebem a vínem. Kristus je přítomen v oltářní svátosti opravdově, skutečně a podstatně, ne tedy jen v symbolu nebo obraze (Zwingli), nebo pouze v naší obraznosti svou mocí (Kalvín). Podle Luthera je Kristus přítomen v chlebě (impanace), a to pouze v okamžiku přijímání.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.)
Jan Zlatoústý (Chrysostom): Slovo proměňuje chleba a víno v tělo a krev Krista
Ambrož Milánský: Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie
Justin: To čiňte na mou památku
Antonín Salajka, 20.8. 2009
Přečteno 1751x
Portrét Evagria Pontského
Evagrius Pontský (4. stol.) byl jednou z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života a velmi plodným autorem mnišské asketické a teologické literatury, který je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Více se o něm dozvíte v jeho portrétu v sekci Křesťanské osobnosti.