Svátostina, svátostiny

Svátostina, svátostiny

(lat. sacramentalia)

Svátostina, svátostiny jsou věci nebo úkony, které Církev používá, aby dosáhla du­chovních účinků.

Svátostiny nepůsobí z vlastní moci udělované jim Kristem, nýbrž na přímluvu Církve a zbožným úmyslem těch, kdo je užívají.

Rozlišují se svátostiny věcné (např. olej, sůl, voda, svíčky, palmy, popel, kříže, růženec, medaile apod.), žehnání a svěcení osob (např. opatské svěcení, niž­ší svěcení, žehnání nemocných, kněžské požehnání) a svěcení předmětů (např. kos­tela, oltáře, zvonů, kalicha, bohoslužebných nádob a rouch). Žehnání svolává Boží milost na osoby a věci. Svěcením bývají osoby a věci zasvěcovány zvláštním způ­sobem Boží službě a vyňaty ze světského užívání. Vymítání (exorcismus) směřuje k zapuzení zlého ducha od osob (při křtu) a věcí (vody ad.). Všechny svátostiny bývají udělovány znamením kříže.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963, a upraveno redakcí Revue Theofil.]