věrouka, gratiologie
(řec. δικαιωσις [dikaiósis], lat. iustificatio)
Ospravedlnění je postavení člověka do stavu, v němž měl podle vůle Boží být, tj. do stavu posvěcující milosti neboli spravedlnosti. Předpokládá skutečnost dědičného hříchu. Děje se na základě Kristových vykupitelských zásluh znovuzrozením z vody a Ducha svatého při křtu svatém, případně křtem touhy a křtem krve. V případě, že posvěcující milost se ztratí těžkým hříchem, je možné ji opět získat platným přijetím svátosti pokání, případně již dokonalou lítostí, v případě nutnosti také svátostí pomazání nemocných. Při ospravedlnění jde o udělení nadpřirozeného života, tj. posvěcující milosti, božských ctností, darů Ducha Svatého, a nikoliv pouze o zevnější připočtení Kristových zásluh bez vnitřního posvěcení člověka, jak učí Martin Luther. Ospravedlněný má účast na Božské přirozenosti, je spojen s Kristem, stává se dítětem Božím a dědicem nebeského království. Současně v jeho duši začne přebývat Duch Svatý s celou Nejsvětější Trojicí jako v chrámě (viz heslo Inhabitace, inhabitatio). Ospravedlnění (první) je čirou milostí, která však u dospělého předpokládá svobodné spolupůsobení s předcházející pomocnou milostí, přičemž dospívá k víře jako první podmínce k ospravedlnění.
Pojem ospravedlnění byl jedním z nejdůležitějších pojmů apoštola Pavla.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno a doplněno redakcí Revue Theofil.)
Antonín Salajka, 20.8. 2009
Přečteno 2005x
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.