Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Světlo slávy

Světlo slávy

eschatologie, poslední věci, nebe

Světlo slávy

(lat. lumen gloriae)

 

giovanni-di-paolo-raj-2-upr-men.jpg
  

 

- jedná se o světlo, které potřebují lidé jsoucí v nebi, aby mohli v blaživém patření nazírat Boha. V Žalmu 36,10 je řeč o tom, že v Božím světle vidíme světlo[1], a Zjevení Janovo nám říká, že v Novém Jeruzalémě bude přirozené světlo nahrazeno světlem Božím (Zj 21,23; 22,5[2]). Proti bludům připisovaným beghardům a bekyním Církev učící definovala, že bez zvláštního světla slávy lidský rozum nemůže spatřit Boha (viz DH 895[3]). Na Západě je toto světlo všeobecně interpretováno jako stvořená nadpřirozená ctnost, která přetváří naši mysl. Na Východě je toto světlo ztotožňováno s Bohem, ačkoliv i tam je zohledněno rozlišení mezi nepřístupnou Boží podstatou a přetvářející Boží energií.

[Gerald OʼCollins - Edward G. Farrugia. Z knihy Gerald OʼCollins - Edward G. Farrugia: Leksykon teologiczny (orig. A Concise Dictionary of Theology), Kraków 2002, přeložil a poznámkami pod čarou doplnil Lukáš Drexler.]

 

K nadpřirozenému patření na tvář Boží se duše uschopňuje zvláštní pomocí Boží, která se nazývá lumen gloriae - „světlo slávy". Nazývá se „světlo", poněvadž je příčinou rozumového poznání. Jméno je užito na základě podobnosti s hmotným světlem, které umožňuje vidění. Nazývá se světlo „slávy", poněvadž se jím duše uschopňuje k patření na Boha, které ukazuje slávu Boží a způsobuje blaženost člověka. Je to síla vštípená duši Bohem. Viennský koncil definoval, že k patření na Boha je zapotřebí tohoto světla slávy[4]. O tomto světle hovoří sv. Jan ve svém Zjevení (Zj 21,23; 22,5[5]), když říká, že blažení nepotřebují slunce, neboť Boží zář je osvěcuje navěky, takže vidí Jeho tvář.

[František Žák. Převzato z knihy František Žák: O nebi, Praha 1911, s. 129, a upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

Související články:

Ludvík z Granady: Rozjímání o nebeské blaženosti 1/2  
Marian Zawada: Mystická zkušenost jako zkušenost eschatologická 

 

Poznámky:


[1] Ž 36,10: „U tebe je pramen života a ve světle tvém vidíme světlo."

[2] Zj 21,23: „To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek"; Zj 22,5: „Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků."

[3] Viennský koncil (1311-1312), Dekret XVIII. - „Omyly beghardů a bekyň", 5: „Každá rozumová přirozenost je sama v sobě přirozeně blažená a duše nepotřebuje světlo slávy (lumen gloriae), které by ji povznášelo k nazírání Boha a k blaživému zakoušení Boha" (Denzinger-Hünermann, 895; Denzinger, 475).

[4] Viz pozn. 3 výše.

[5] Viz pozn. 2 výše.

 

Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia, František Žák, 22.5. 2020

Přečteno 502x

další křesťanské pojmy