Evangelium

Evangelium - z řeckého ευαγγελιον [euangelion] = dobrá zpráva, radostné poselství, radostná zvěst: ευ [eu] = dobře, pěkně + αγγελια [angelia] = zpráva, poselství, vzkaz, zvěst; ohlášené nařízení, příkaz;  ευαγγελιζω [euangelidzó] = zvěstovat radostnou zvěst. 

Starý zákon

Ve Starém zákoně je k řeckému euangelion ekvivalentní hebrejské  בשרה [b:śórá] = poselství, což označuje 1) radostné poselství, 2) odměnu za radostné poselství. Toto  substantivum je ve Starém zákoně použito jen 6x a to pouze v profánním významu, kdežto slovesný tvar (zvěstovat radostné poselství) postupně získává namísto profánního náboženské  užití (1 Sam 31,9, Ž 68,12 či 40,10, především však Iz 40-66) a stává se tak výrazem s náboženským významem.

Pro pochopení pojmu radostná zvěst je ve Starém zákoně nejdůležitější tzv. Deuteroizajáš (tj. Iz 40-55), jenž oproti jednotlivým činům Hospodina v Žalmech (40,10 nebo 68,12) ohlašuje počátek nové doby, kdy Hospodin zvítězí, usedne na trůn a bude kralovat. V Izajášovi posel s předstihem před Božím lidem navracejícím se z Babylóna na Sión zvěstuje jeho návrat a ohlašuje vítězství Hospodina nad celým světem, ne však jako událost, která přijde, nýbrž jako vítězství, které se právě samotným zvěstováním posla začíná uskutečňovat, neboť slovo posla není pouhou informací, nýbrž je účinnou mocí, která pochází přímo od Hospodina a je jeho slovem, jehož mocí stvořil a proměňuje svět. Posel zvěstuje toto účinné slovo Hospodinovo a tím se počíná eschatologická doba, a to nejen vyvolenému národu, nýbrž i celému světu a pohanům, kteří budou sami přicházet na Sión, aby zvěstovali Hospodinovu slávu (Iz 60,6), neboť Hospodin není jen Bohem Izraele, nýbrž je Pánem celého světa, ač samotné poselství je adresováno primárně Izraeli.

Očekávání posla a jeho radostné zprávy je v židovství očekáváním mesiášské doby a vysvobození Izraele (Iz 41,27; 52,7; 61,1; Nah 2,1).

Řecké prostředí

U Řeků bylo euangelion technickým termínem pro poselství o vítězství. Euangelion mohlo být jak soukromého, tak politického rázu. Rovněž se tak označovaly výroky orákula (věštby). Euangelion je také, a zprvu především, odměnou pro nositele dobré zprávy.

Císař byl považován za božstvo v lidské podobě a za spasitele lidí, tudíž jeho výroky a výnosy jsou radostná poselství, která člověku přinášejí štěstí a spásu. Z téhož důvodu jsou i zprávy o něm považovány za radostná poselství - euangelia, především však jeho usednutí na trůn. I když Nový zákon reflektuje toto řecké chápání euangelia - radostné zprávy, a v jistém smyslu slova na něj navazuje, přesto novozákonní výpověď o radostné zprávě vychází především z židovského starozákonního chápání tohoto pojmu, neboť stejně jako výpovědi ve Starém zákoně, tak i Nový zákon chápe radostnou zvěst jako aktivní činitel či počátek samotné ohlašované události, kdežto v řeckém chápání tento aktivní prvek není součástí radostné zvěsti.

celý článek zde (sekce Křesťanské pojmy)