Na Karmelu 23. srpna 1888

Milá tetičko!

Obdrželi jsme včera zprávu o smrti dobrého pana N. Myslím, milá tetičko, že v takových chvílích velkého zármutku máme spíše hledět k nebi než plakat. Všichni svatí se radují, že Pán má o jednoho vyvoleného více. Nové slunce ozařuje nebeskou oblohu svými paprsky. Všichni jsou plni nadšení a jen se diví, proč my tu nazýváme smrtí začátek života. Vždyť my jim připadáme jako prodlévající v úzkém hrobě... Když pozorujeme úděl spravedlivého, hned bychom mu záviděli. Vypršel mu čas vyhnanství, pro něho je jen Bůh, Bůh sám...

Milá tetičko, jak mnoho by ti tvá dceruška měla ještě říci! Mám toho plné srdce. Dnes ráno jsem celá ponořena do myšlenek o smrti svatých...

 ¤ ¤ ¤  

18. listopadu 1888

Milá tetičko!

Dnes ráno jsem při svatém přijímání mnoho prosila Ježíše, aby tě zahrnul svými radostmi. Ach, od jisté doby nám neposílá radosti, jen nám k odpočinutí dává kříž... Nic bych si z toho nedělala, kdybych měla trpět jen já. Vím však, jakou účast máš na naší zkoušce. Ráda bych ti k tvému svátku odňala veškerý zármutek a sama nesla tvé starosti. Prosila jsem o to právě Toho, jehož Srdce tlouklo s mým... A tu jsem pocítila, že je posílá jen svým vyvoleným přátelům.

 ¤ ¤ ¤  

16. července 1897

Milý strýčku, milá tetičko!

Jsem šťastná, že Vám mohu dokázat, že Vaše Terezka ještě neopustila pozemské vyhnanství. Neboť vím, že Vám tím způsobím radost. Ale myslím si, drazí příbuzní, že se Vaše radost ještě zvětší, když ucítíte mou duši, místo abyste četli jen pár řádků, které píši třesoucí se rukou.

Ach, jsem přesvědčena, že mi dobrý Bůh dovolí rozsévat plnýma rukama milosti na Vás a na svou drahou sestřenku a jejího milého Francise. Vyberu jim nejkrásnějšího Cheruba v nebi a budu prosit Boha, aby jim ho dal. A když nebudu vyslyšena, může se má sestřenka přece jen těšit při myšlence, že jí Bůh dá v nebi radost být matkou mnohých dětí, jak slíbil Duch svatý, když prohlásil tato slova, jež jsem právě napsala, ústy královského proroka. Těmito dětmi budou duše, jež vzbudí k životu milosti oběť Jeničkou přijatá.

Chtěla bych Vám, drazí, ještě obšírněji vyprávět o dnešním svatém přijímání, jež jste učinili svými květinami ještě dojemnější či, lépe řečeno, ještě slavnostnější. Přenechávám své drahé sestřičce Marii od Nejsvětější Svátosti[1], aby vypravovala podrobnosti. Jen Vám řeknu, že zpívala před svatým přijímáním píseň, kterou jsem složila pro tento den. Když Ježíš sestoupil do mého srdce, zazpívala ještě jednou tu sloku písně „Žít z lásky":

Zemřít láskou, jak sladká obětní smrt!

Ani Vám nemohu povědět, jak měla čistý a krásný hlas... Slíbila mi, že mi udělá radost a že nebude plakat. Mé očekávání bylo předstiženo. Ježíš asi dobře porozuměl, čeho od něho doufám, a právě to jsem chtěla...

Sestřenky Vám jistě pověděly o mém veselí. Ano, jsem veselá jako skřivan, vyjma když mám horečku. Naštěstí se dostaví pouze k večeru, kdy i skřivani dřímají majíce skryté hlavičky pod křidélky. Nebyla bych tak veselá, kdyby mi Pán nedal pochopit, že jedinou pravou radostí zde na zemi je plnit jeho vůli. Žijte blaze, drazí. Až teprve v nebi Vám budu vyprávět o své lásce. Má tužka ji nevylíčí.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 9, 1928. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Od téže autorky:

Poznámky:

[1] Terezčina sestřenice Marie Guérinová.