Kristus je pokřtěn

Kristus je osvícen. Zároveň s ním se nechme osvítit i my! Kristus je pokřtěn, sestupme s ním i my, abychom spolu s ním také vystoupili vzhůru!

Křtí Jan, Ježíš přistoupí, snad aby posvětil i toho, od něhož je pokřtěn. Beze vší pochyby však proto, aby celého starého Adama pohřbil ve vodě. Avšak dřív než nás, posvěcuje kvůli nám Jordán. Jako byl duch a tělo, tak také aby mohl Duchem a vodou křtít.

Křtitel to nechce připustit. Ježíš naléhá. „Já bych mel být pokřtěn od tebe"[1], řekne tehdy svítilna Slunci, hlas Slovu, přítel Ženichovi, největší ze všech narozených z ženy Prvorozenému z celého tvorstva, ten, který se už předem v matčině lůně zaradoval, tomu, kterému se už v lůně dostávalo klanění. Předchůdce a ten, který má běžet napřed, to říká tomu, který se zjevil a zjeví. „Já mám být pokřtěn od tebe." Dodej: a pro tebe. Neboť měl za jisté, že bude pokřtěn mučednictvím, nebo že nebude jako Petr očištěn pouze na nohou.

Avšak Ježíš také vystoupí z vody. Vždyť s sebou unáší do výšin svět a zří, jak je proraženo a otevřeno nebe, to nebe, které Adam sobě i svým potomkům zavřel, tak jako (mu byl zavřen) i ráj plamenným mečem.

I Duch svědčí o božství. Přispěchá totiž k sobě rovnému a z nebe je vyslán hlas, protože odtamtud pocházel ten, kterému bylo vydáváno svědectví. Přijde jako holubice; tím, že se dá vidět v tělesné podobě, poctí tělo. To je totiž také zbožštěno a je Bohem. A zároveň před mnoha věky vznikl zvyk, aby holubice přinášela radostnou zvěst o konci potopy.

My pak dnes zahrnujeme Kristův křest úctou a počestně oslavujeme svátek.

Buďte veskrze očištěni a očistíte se. Vždyť nic netěší Boha tolik, jako když se člověk, pro něhož jsou všechna slova a všechna tajemství, vzpamatuje a je zachráněn. Staňte se jakoby zdroji světla ve světě, jakousi životní silou pro ostatní lidi, abyste se drželi jako dokonalá světla při onom velikém světle a nechali se pronikat září světla, které je v nebi, a byli jasněji a čistěji osvíceni Trojicí. Jeden její paprsek, vycházející z jediného božství, jste nyní - i když dosud neúplně - přijali v našem Pánu Ježíši Kristu. Jemu buď sláva i vláda na věky věků. Amen.

(Oratio 39 in sancta Lumina, 14-16.20; in PG, 36,350-351.354.358-359. Převzato z Denní modlitby Církve a mírně upraveno s ohledem na řecký originál redakcí Revue Theofil.)

Od téhož autora:

O podivuhodné výměně  
Největší zázrak - zázrak mého spasení   

Související články: 

Justin: První apologie
Richard Špaček: Křest
Tridentský koncil o křtu 
Řehoř z Nyssy: Poznání Boha 
Hippolyt Římský: O Křtu Páně 
Cyril Jeruzalémský: Katecheze  
Řehoř z Nyssy: Falešní křesťané 
Justin: To čiňte na mou památku
Brigita Švédská: O Kristově křtu v Jordánu
Ambrož Milánský: O tajemstvích (De mysteriis)
Ambrož Milánský: O svátostech (De sacramentis)
Diadochos z Fotiké: Být Božím obrazem a podobat se Bohu
Didymos Alexandrijský (Slepý): Duch svatý nás obnovuje křtem
Pavel Hödl: Křest dospělých - katechumenát rozvržený do stupňů 1/3  
Petr Chrysolog: Dnes Kristus vstoupil do vod Jordánu, aby smyl hřích světa 
Cyril Alexandrijský: Kristus při křtu nepřijal Ducha sám pro sebe, ale pro nás  
Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna  
Klement Alexandrijský: Křest Duchem svatým 
Lukáš Drexler: Holubice nového stvoření 

Poznámky:

[1] Mt 3,14. Pozn. RTh.