O malém počtu milovníků Ježíšova kříže

II,11 

1. Nyní má Ježíš mnoho milovníků svého nebeského království, ale málo nosících jeho kříž.

Má mnoho toužících po potěšení, ale málo toužících po soužení.

Nalézá mnohé společníky stolu, ale málo společníků postu.

Všichni touží se s ním radovat, ale málokteří chtějí pro něho něco snášet.

Mnozí následují Ježíše až k lámání chleba, ale málokteří k pití kalicha utrpení.

Mnozí velebí jeho zázraky, ale málokteří následují potupy kříže.

Mnozí Ježíše milují, dokud se jim nenaskytne žádné protivenství.

Mnozí jej chválí a dobrořečí mu, dokud od něho dostávají nějaké potěšení. Jestliže se však Ježíš ukryje a na chvíli je opustí, upadají buď do stěžování, nebo do přílišné malomyslnosti.

2. Ti však, kteří milují Ježíše pro Ježíše, a nikoli pro nějaké své vlastní potěšení, mu v soužení a ve sklíčenosti svého srdce dobrořečí stejně, jako když zakoušejí svrchované potěšení.

A i kdyby jim nikdy nechtěl dát žádné potěšení, přece by jej vždycky chválili a vždycky by mu chtěli vzdávat díky.

3. Co však dovede čistá láska k Ježíšovi, nesmíšená s žádnou vlastní výhodou nebo sebeláskou!

Zdali nezasluhují jména nájemníků ti, kteří vždycky hledají nějaká potěšení?

Zdali se neosvědčují být spíše milovníky svými než Kristovými ti, kteří vždycky myslí na své pohodlí a na své výhody a zisky?

Kde se najde člověk, který by chtěl Bohu sloužit zadarmo?

4. Zřídka se objevuje některý člověk tak duchovní, aby byl ode všeho oproštěn.

Neboť pravého chudého duchem a ode všech tvorů oproštěného kdo najde? „Je daleko cennější než perly."[1]

Kdyby člověk dal všechen svůj majetek[2], ještě to nic není;[3]

a kdyby činil veliké pokání, ještě to je málo;

a kdyby si osvojil všechno vědění, ještě je daleko;

a kdyby měl velikou ctnost a horoucí zbožnost, ještě mu chybí mnoho, totiž to jedno, kterého mu je svrchovaně zapotřebí[4].

A co že to je? Aby, když opustil všechno, opustil sebe sama a úplně vyšel sám ze sebe a nenechal si žádnou jiskřičku sebelásky.

A když učiní všechno, co ví, že má činit, aby byl přesvědčen, že neučinil nic.

5. Nepřikládej velkou váhu tomu, co snad může být pokládáno za věc velké váhy, nýbrž vpravdě se prohlašuj za neužitečného služebníka, jak praví Pravda: „Když učiníte všechno, co vám je přikázáno, řekněte: ‚Jsme neužiteční služebníci‘."[5]

Tenkrát budeš moci být vpravdě chudý a nahý duchem a říkat spolu s prorokem: „Já pak jsem osamělý a chudý."[6]

Ale nikdo není bohatší, nikdo mocnější, nikdo svobodnější než člověk, který dovede opustit sebe a všechno a postavit se na nejnižší místo.

(Převzato z Tomáš Kempenský, Čtvero knih o následování Krista, Praha 1947. Přeložil Karel Vrátný, jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Od téhož autora:

O modlitbě a četbě 
O rozjímání nad Kristovým utrpením  
Soustrast oddané duše se strastí a bolem blahoslavené Panny Marie

Související články:

Juliana z Norwiche: Láska Kristova  
Anděla z Foligna: O cestách smíření  
Markéta Marie Alacoque: Chtěla jsem jen a jen kříž 
Brigita Švédská: Jak byl Kristus bičován a odsouzen k smrti 
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Okružní list přátelům Kříže 1  
Cyril Alexandrijský: Skrze kříž se Kristus stal Králem nad světem  
František Saleský: O důvěře v Boha při poznání vlastní bídy 
Bratr Roger, Matka Tereza: Pán Ježíš umírá na kříži  
Anděla z Foligna: Být zcela přetvořen v Krista  
Juliana z Norwiche: Osmé zjevení Boží lásky  
Elisabeth Leseur: Per Crucem ad Lucem  
Silvestr Maria Braito: Kristus Král  
Jindřich Suso: Před ukřižováním  
Bernard z Clairvaux: Pod křížem  
Silvestr Braito: Kříž nad vodou  
Jindřich Suso: Povzbuzení duši  
Silvestr Braito: Cesta kříže  

Poznámky:

[1] Př 31,10.

[2] Srov. Pís 8,7.

[3] Srov. 1Kor 13,3

[4] Srov. Lk 10,42.

[5] Lk 17,10.

[6] Ž 25,16.