Sebeodevzdání v zápalnou oběť milosrdné Lásce Boží

Bože můj, blažená Trojice! Toužím Tě milovat a působit, abys byl milován. Chci pracovat k oslavení Církve svaté, zachraňujíc duše na zemi a vysvobozujíc ty, které trpí v očistci. Dychtím naplnit Tvou vůli a dosáhnout stupně slávy, který jsi mi připravil ve svém království. Zkrátka toužím stát se svatou. Avšak cítím svou slabost a proto Tě prosím, můj Bože, buď Ty sám mou svatostí! Protože jsi mne tak miloval, žes mi dal svého jediného Syna,[1] aby byl mým Spasitelem a mým Snoubencem; nekonečné poklady jeho zásluh patří mně a já Ti je obětuji plna štěstí, prosíc Tě, aby ses na mne díval přes Tvář Ježíšovu a přes jeho Srdce hořící láskou. Obětuji Ti ještě zásluhy svatých - v nebi nebo na zemi -, jejich úkony lásky právě tak jako svatých andělů. Konečně Ti obětuji, blažená Trojice, lásku sv. Panny, mé drahé matky, i její zásluhy. Jí odporoučím své odevzdání a prosím ji, aby je přednesla Tobě! Její božský Syn, můj milovaný choť, řekl za pozemského svého života: „Vše, oč budete žádat mého Otce v mém jménu, vám dá."[2] A proto jsem si jista, že vyplníš mé touhy; vím, že čím více chceš dát, tím více dáváš toužit! Cítím ve svém srdci nesmírné touhy a s důvěrou Tě prosím, abys přijal ve své vlastnictví mou duši. Ach, nemohu přistupovat tak často ke svatému přijímání, tak často, jak bych chtěla. Ale, Pane, což nejsi všemohoucí? Zůstaň ve mně jako ve svatostánku, nevzdaluj se nikdy od své drobné oběti!

Chtěla bych Tě potěšit za nevděk lidí a prosím Tě, abys mi odňal mou smutnou svobodu Tobě se znelíbit! A když někdy klesnu ze slabosti, kéž Tvůj božský pohled očistí mou duši, sžehne všecky mé nedokonalosti jako oheň, který přetvořuje vše v sebe!

Děkuji Ti, Bože, za veškeré Tvé milosti, které jsi mi udělil, zvláště, že jsi mi dal projít výhní utrpení. S radostí budu pohlížet na Tebe, třímajícího žezlo Kříže, až přijdeš v poslední den. Protože jsi mne učinil účastnou tohoto Kříže, doufám, že se Ti budu podobat v nebi a že uzřím zářit na svém těle rány Tvého utrpení.

Doufám, že po pozemském vyhnanství budu Tebe požívat, avšak nechci shromažďovat zásluhy pro nebe. Chci pracovat jen pro Tvou lásku, s jediným úmyslem učinit Ti radost, potěšit Tvé svaté Srdce, zachránit duše, které Tě budou navěky milovat. K večeru tohoto života se před Tebou objevím s prázdnýma rukama, neboť nežádám Tě, Pane, abys počítal mé dobré skutky... Všecky naše spravedlnosti mají ve Tvých očích skvrny... Proto se chci přiodít Tvou vlastní spravedlností a od Tvé lásky přijmout Tebe navěky. Nechci jiného trůnu a jiné koruny než Tebe, můj miláčku.

Čas je ničím, jeden den je jako tisíc let[3]; proto mne můžeš připravit, abych mohla předstoupit před Tebe!

Abych žila v úkonu dokonalé lásky, odevzdávám se Ti jako zápalná oběť Tvé milosrdné lásce a prosím, abys mne bez ustání stravoval, abys mou duši zalil proudy své nekonečné něhy, abych se tak stala mučednicí Tvé lásky, můj Bože!

A až mne toto mučednictví připraví, abych mohla předstoupit před Tebe, kéž mi dá konečně zemřít a kéž se má duše ihned rozletí k věčnému objetí Tvé milosrdné Lásky!

Při každém úderu srdce Ti chci, Miláčku můj, nesčíselněkrát opakovat tuto svou obět až do té chvíle, kdy zmizí stín a já budu Tobě moci opakovat svou lásku ve věčném patření tváří v tvař!!...

Marie Františka Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře z řádu bosých karmelitánek

O slavnosti Nejsvětější Trojice

9. června L.P. 1895

[Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 6, 1926. Mírně upraveno a doplněno redakcí Revue Theofil.]

Od téže autorky:

  K andělu strážci
Dopisy duchovnímu bratru-misionáři 1
Dopisy duchovnímu bratru-misionáři 2
Dopisy duchovnímu bratru-misionáři 3
Z dopisů sv. Terezie z Lisieux paní Guérinové
Sebeodevzdání v zápalnou oběť milosrdné Lásce Boží 
Apoštolát modlitby nad apoštolát slova 
Sestřence Marii Guérinové 

Poznámky:

[1] Srov. J 3,16.

[2] Srov. J 14,13 a 16,23.

[3] Srov. 2Petr 3,8.