Mírnost

 

 

 

Jeden z nejkrásnějších plodů lásky k bližnímu

 

„Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví."

Matouš 5,5

 

Pán pronesl větu, kterou mám nekonečně rád: „Jsem mírný a pokorného srdce." To není jen tak, něco takového říct! Ale on věděl, že ten, kdo je mírný, si získává srdce lidí.

Kristus je nedostižný vzor. Vidíme to, když čteme evangelia. Zářil. Mezi svatými, jejichž životopisy si moc rád čtu, byl svatý František Saleský považován za mistra mírnosti. Vyzařovala z jeho tváře, očí, z jeho slov a všech jeho skutků, jak potvrzují jeho současníci. Když mu někteří vyčítali, že je příliš mírný, odpovídal, že to je jeden z nejkrásnějších plodů lásky k bližnímu.

Pravý křesťanský duch je duch mírnosti.

To neznamená být měkký. Chovat se jako člověk, který se všemi souhlasí. Mírnost vyžaduje velké sebeovládání a pevný charakter.

 

Mírnost k druhým i k sobě samému

Mírnost je založena na pokoře. Pyšný člověk není nikdy mírný. Myslí jen na sebe, vychloubá se a svou osobu všude vkládá před ostatní.

Mírnost souvisí s vnitřní prostotou. Ten nebo ta, kteří jí disponují, se chovají po vzoru Krista. Proč? Protože mírní lidé nikoho nenapadají. Dokážou snést a strpět ty, kdo jim škodí. Tiše snášejí utrpení.

Nikdy neoplácejí zlé zlým. Mírní se nerozrušují, berou druhé takové, jací jsou. Nikdy se nemstí a necítí zášť. Přistupují k druhým s pokojnou myslí. Upřímně jim říkají to, co ti druzí snesou a mohou slyšet, a dokážou mlčet o tom, co druzí nesnesou.

 

Mírný rozveseluje srdce a získává duše

Občas se trochu vzdálím od svatého Františka z Assisi, mistra v mírnosti, abych se k němu záhy snažil vrátit.

Když mě nějaký mladý vlk z našeho statku zlobí a zajde opravdu, ale opravdu příliš daleko, vynadám mu. Někdy mu i rozbiju ústa. Velmi zřídkakdy..., ale už se to stalo. Být drsný je bohužel jediný možný přístup.

Takový kluk mi samozřejmě hned poté oznámí:

„Balím to tu, odjíždím z Fauconu."[1]

A jde si do pokoje pro věci.

Tak jdu za ním a sednu si vedle něj. A promluvím s ním tentokrát velmi mírně. Často mu tečou z očí slzy, z týchž očí, které by ještě před chvílí dokázaly metat blesky. Obejmu ho kolem ramen a bývá to nádherný okamžik nabitý přátelstvím a bratrskou láskou. (Nikdy jindy bych si to nedovolil udělat.)

Záhy poté se ten kluk omluví a je po všem. A dobře to dopadlo.

Má matka nás nikdy neuhodila. Byla neuvěřitelně mírná a něžná, a právě od ní jsem převzal tento poklad, který musím neustále opatrovat a pracovat na něm.

 

Vyrovnanost

Když se na někoho rozhněváme, problém je, že náš hněv je dvojnásobný, protože se taky zlobíme sami na sebe. Zuříme, že jsme se tak trochu přestali ovládat, i když víme, že bychom se měli chovat mírumilovně.

Pokud chceme být mírní, musíme si osvojit jednu důležitou věc: vyrovnanost. V semináři to na mě dost zapůsobilo. Často nám říkávali: „Buďte vyrovnaní!"

Pracujte na své vyrovnanosti!

Když jde všechno dobře, když se všechno daří, děkujme Bohu; ale když něco není v pořádku, když je všechno vzhůru nohama a my ztrácíme nervy, zkusme projevit pokoru a říct si, že to všechno přejde. Svatost znamená najít každý den příležitost k nápravě, vzpamatovat se. Cesta ke svatosti skrze sebeovládání je velmi důležitá.

Tady se k nám dostává mírnost.

Kdo by dokázal odolat mírnosti? Vzpomeňte si na někoho ze svého okolí, kdo je nadán mírností. Uvědomte si, jak takový člověk dokáže uklidnit, vytvářet harmonii, jak spojuje lidi a podněcuje ostatní k napodobení.

Ti, kdo jsou mírní, budou dědici země. Dojdou až na konec všeho.

 

Přečtěme si znovu o blahoslavenství

„Blaze pokorným, neboť jejich je království nebeské." Království Boží začíná projevováním mírnosti, kterou takoví lidé mohou rozsévat kolem sebe. Mírnost nás vede k tomu, že dokážeme snášet druhé a skutečně je milovat, navzdory neshodám. A snášet i sami sebe. Buďte k sobě mírní. Tolik lidí je tvrdých. Neměli by zapomínat, že pokud se dokážeme ovládat a jsme vyrovnaní, disponujeme mírností. A bude nám patřit země a dojdeme až na konec všeho. (Viz Mt 5.)

Ohromná mírnost, laskavost mé matky lidi doslova fascinovala. Při každé příležitosti se snažila zahladit to zlé, co se říkalo o druhých lidech. Vždycky se snažila najít nějakou dobrou vlastnost na tom, kdo byl očerňován. Buďte stejně mírní i ke svému osobnímu nepříteli. Na pracovišti, k nesnesitelné příbuzné, k synovi, který se občas chová příšerně...

Mírnost je nádherná. Pán o ní mluví v tomto překrásném hymnu na lásku: „Blaze milosrdným..., blaze těm, kdo působí pokoj..." Právě tak můžete už dnes budovat Boží království.

Snažte se pěstovat tuto kouzelnou květinu lásky k bližnímu. Budete schopni kolem sebe konat zázraky. Každý skutek lásky a mírnosti se počítá. Pán vás odmění za pokoj, který kolem sebe vytváříte.

 

[Převzato s laskavým souhlasem nakladatelství Portál z knihy Guy Gilbert, Buďte světlem!, Praha 2010.]

 

Recenze knihy Guy Gilberta "Buďte světlem!" 

 

Poznámky:

[1] Jedná se o komunitu v jižní Francii, kterou na jedné farmě založil Guy Gilbert a kde nabízí problémovým mladým možnost převýchovy a znovuzačlenění se do společnosti skrze práci, kontakt se zvířaty a sebeúctu. Pozn. RTh.