Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > O pravém životě dítek Božích

O pravém životě dítek Božích

Makarios Egyptský, 12.11. 2007

"Někdy duše žije ve velkém klidu. V jejím nitru je ticho. Okouší jen duchovní radost, nekonečnou slast a svatost. Jindy je poučována milostí v nepochopitelném důmyslu, moudrosti a vyšším duchovním poznání o věcech, jichž lidská ústa a jazyk nemohou ani vyslovit. Jindy je jako zcela obyčejný člověk..."

 

kvetina-m.jpgTi, jimž se dostalo té milosti být „dítkami Božími", „zrozenými z nebe", z Ducha svatého - kteří mají ve svém nitru Krista, jenž je osvěcuje a sílí, se nacházejí rozmanitým způsobem pod vedením Ducha a zakoušejí ve svém srdci v duchovních pobídkách účinky milosti.

Někdy zažívají radosti jako při královské hostině a jásají v nevyslovitelné rozkoši a radosti. Jindy jsou jako nevěsta, která okouší božské rozkoše v přítom­nosti svého ženicha. Brzy jsou jako andělé bez těla, tak lehce se pohybují ve svém těle. Jindy jsou jakoby zpiti nápojem, radostí opojeni v duchu z posily božských tajemství.

Pak pláčí a naříkají nad lidským pokolením a z jejich nitra vychází úpěnlivá prosba za celé Ada­movo pokolení - lkají a pláčí, poněvadž jsou rozohněni z „lásky Ducha" k lidstvu.

A znovu se jejich nitro rozehřívá takovou slastí a láskou Ducha, že, kdyby to bylo možné, rádi by pojali do svého srdce všechny lidi bez rozdílu, jak dobré, tak i zlé. Nyní, kdy uzřeli znamení kříže, působí v nich mocně milost a rozlévá do všech údů i do srdce takový mír, že se duše pak z toho ustavičného štěstí jeví jako nevinné dítě. Tu člověk již neodsuzuje ani Žida ani Řeka, hříšníka nebo světského člověka - naopak vnitřní člověk hledí na všechny lidi čistým okem a těší se z celého světa a rád by miloval ve svaté úctě celou svou duší jak Řeky, tak i Židy.

Nyní se v pokoře Ducha tak ponižuje pod všechny lidi, že se pokládá za posledního a nejmenšího, zato žije z milosti Ducha svatého v nesmírné radosti.

Jindy jsou jako hrdina, jenž bere královu výzbroj a táhne do boje proti nepříteli, udatně bojuje a získává vítězství. Neboť člověk Ducha se též dovede cho­pit nebeských zbraní Ducha, táhne do pole proti svým nepřátelům, bojuje proti nim a „sráží je ke svým nohám".

Někdy duše žije ve velkém klidu. V jejím nitru je ticho. Okouší jen duchovní radost, nekonečnou slast a svatost. Jindy je poučována milostí v nepochopitelném důmyslu, moudrosti a vyšším duchovním poznání o věcech, jichž lidská ústa a jazyk nemohou ani vyslovit. Jindy je jako zcela obyčejný člověk.

Duše opravdu milující Boha a Krista může vykonat třeba tisícerá díla spravedlnosti, v její neztišitelné touze po Pánu to není nic, ani jako by ničeho nevykonala. A kdyby se třeba zničila posty a bděním, připadá jí to, jako by se ani nezačala cvičit v ctnosti. A kdyby byla poctěna rozmanitými dary Ducha svatého, i kdyby uzřela nebeská zjevení a tajemství - v její nezměrné lásce k Pánu jí je, jako by ničeho neměla. I kdyby dítka Boží mohla vírou nahlédnout do Božích tajemství, i kdyby mohla milostí okusit nebeských roz­koší - přece nedůvěřují sobě, jako by snad něco byla...

Naopak, čím větší je jejich duchovní bohatství, tím chudšími sama sobě připadají. V jejich duchu září jen velká, neztišitelná touha po nebeském Ženi­chovi; neboť „Kdo jí mé tělo, ještě více hladoví, a kdo pije mou krev, ještě více žízní!"

Obličej majíc odhalen, oko nepohnutě upřeno na nebeského Ženicha v jeho nevyslovitelném duchovním světle, získává duše zcela jistě spojení s Ním... Očištěná Duchem svatým, posvěcená na těle i na duši, je poctěna milostí být čistou nádobou k přijetí ne­beské masti, stát se příbytkem pravého nebeského krále: Krista.

V pravdě je krásné, když se duše zcela zasvětí Pánu a lne jen k Němu. Věru šťastná a svatá je duše, jež, jata láskou Ducha, byla důstojně zasnoubena Bo­hu, věčnému Slovu. Nyní má hlásat, ano, volat: „Má duše jásá v Pánu! Neboť On mne oděl oděvem spásy, zahalil oděvem rozkoše. Jako ženicha mne ozdobil korunou, jako nevěstu skvosty!"

Hle, tak vpravdě žiješ věčný život! Neboť od tohoto okamžiku  tvá duše spo­čívá v Pánu. Tys to vpravdě žádal od Pána, žít pravý život!

 

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 6, 1926. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

 

Související články:

Palladios: Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském 
Ewa Wipszycka: Antropologie sv. Antonína Poustevníka a askeze  
Pseudo-Makarius: K čemu nám jsou dána Božská Písma? 
Pseudo-Makarius: Budoucí život 

 

[RSS]

Přečteno 1577x

další články