Matka Boží, vzor panenství

Sv. Ambrož

Sv. Ambrož se narodil pravděpodobně okolo roku 333 v Trevíru jako syn císařského prefekta provincie Gallie. Studoval práva a zastával i státní úřady. Roku 370 byl místodržitelem provincií Ligurie a Emilie, se sídlem v Miláně. Jako katechumen byl zvolen biskupem v Miláně a po svatém křtu byl vysvěcen na biskupa. Jako biskup proslul svými skvělými kázáními, jimiž také přivedl Aurelia Augustina do Církve. Byl udatným obhájcem církve proti arianismu a proti pohanství i proti státní moci. Byl otcem chudých. Zanechal četná homileticko‑exegetická, asketická a dogmatická díla. Sv. Ambrož je původcem známého hymnu Te Deum laudamus a tzv. ambrosiánské liturgie, která se dochovala až do dnešních dob. Sv. Ambrož zemřel 4. dubna 397. Je nejstarším ze čtyř západních Učitelů Církve[1].

Matka Boží, vzor panenství

II,2,6. Obrazem panenství je život Panny Marie, z něhož jako ze zrcadla vychází obraz čistoty a ctnosti. Odtud je třeba brát příklad pro život, neboť zde na příkladu můžeme dostat dokonalé poučení, co je zapotřebí opravit, co zavést a čeho se držet.

7. Je vznešeným učitelovým úkolem nejprve roznítit touhu v žákovi. Co je vznešenějšího nad Matku Boží? Co skvělejšího nad tu, již vyvolila sama Skvělost? Co čistšího nad tu, jež porodila bez porušení těla? A co mám říct o ostatních ctnostech? Byla pannou nejen tělem, nýbrž i myslí, ani stínem lsti neposkvrnila čistý stav mysli. V srdci pokorná, vážná v řeči, moudrá, málomluvná, snaživá v učení. Svou naději neskládala v nejisté bohatství, nýbrž v prosbu chudých. Zabraná do práce, skromná v řeči, zvyklá nemyslet na lidi, nýbrž hledat Boha, nikoho neurážet, chtít všem dobře, starším postoupit místo, družkám nezávidět, utíkat před chlubivostí, sledovat rozum, milovat ctnost. Kdy jen pohledem urazila rodiče? Kdy se nesnášela s příbuznými? Kdy pohrdla neurozeným? Kdy se vysmála slabému? Kdy se vyhnula nuznému, zvyklá navštěvovat lidi, před nimiž se nečervenalo její milosrdenství, ani je strach nepomíjel? Nic nevlídného v pohledu, nic nevázaného v řeči, nic nemravného ve skutcích. Žádná únava v pohybu, v chůzi umírněná, nic rozpustilého v hlase, takže samo vzezření těla bylo obrazem mysli, obraz šlechetnosti. Dobrý dům se musí poznat již v předsíni, při prvním kroku dovnitř musí být jasno,že uvnitř není tma, aby naše mysl nepoutána závorami těla, jako světlo lucerny uvnitř umístěné svítilo ven.

8. Co mám říci o šetrnosti v jídle, nadbytku povinností? Jedno přesahovalo přirozenost, druhého se téměř přirozenosti nedostávalo. Tam nijak nepřerušený čas, zde za sebou jdoucí dni postu? A jestliže se někdy dostavila chuť po občerstvení, pokrm byl obyčejně jen takový, aby chránil před smrtí, nikoliv aby sloužil požitku. Touha po spánku se nedostavovala dříve, než bylo třeba, a když odpočívalo tělo, bděl duch. A ten ve spánku opakoval přečtené, nebo pokračoval v tom, co bylo spánkem přerušeno, vykonával dispozice, nebo se rozhodoval pro to, co bylo třeba vykonat.

9. Nevycházela z domu, leč když šla do chrámu, a to jen s rodiči nebo příbuznými. Zdržovala se v zátiší domu, venku jen v průvodu. Obdivuhodná ve vystupování i v oslovení, nezanechávala po sobě tolik stop, jako se povznášela k vyššímu stupni ctnosti. Aby jako panna měla ještě i jiné strážce svých údů, avšak jsouc sama strážkyní svých mravů, mnoho se musí učit, když chce mít za učitele ctnosti. Neboť cokoliv konala, ve všem byla kázeň a spořádanost. Tak Maria byla pozorná ke všem, jako by se jí od všech dostávalo napomenutí. Všechny úkony ctnosti plnila tak, že se tolik ani neučila, jako poučovala jiné.

10. Tak nám ji ukázal evangelista[2], takovou ji našel anděl, takovou ji vyvolil Duch svatý. Proč bych prodléval u jednotlivostí, že ji rodiče milovali, cizí lidé chválili, když byla hodnou, aby se z ní narodil Syn Boží? Anděl vešed našel ji v domě, bez průvodu, aby někdo nepokazil jeho úmyslu, aby ho nikdo nepřerušoval v řeči.

Netoužila po družkách, i když měly dobré úmysly. Ba dokonce zdálo se jí, že není sama, i když byla sama. Jakým pak způsobem sama, když měla u sebe tolik knih, bylo u ní tolik archandělů, proroků?

11. A pak Gabriel, kde ji měl navštívit, tam ji našel. Maria v pohnutí se ulekla anděla v podobě muže, po zaslechnutí jména jej poznala jako známého. Tak byla neznáma muži, nebyla neznáma andělovi, abys poznal zbožný sluch, ostýchavý zrak. Pozdravena ztratila řeč, oslovena odpověděla; a to, co nejprve pobouřilo její cit, to slíbila vykonat.

Písmo svaté poznamenává, že byla uctivá k příbuzným. 12. Jakmile poznala, že byla vyvolena od Boha, stala se pokornější a hned se odebrala do hor ke své příbuzné. Ne aby hledala na příkladu víru, neboť již uvěřila výroku: „Blahoslavená jsi, že jsi uvěřila"[3]. A zůstala s ní po tři měsíce. Takovou dobu se nehledá víra, nýbrž jeví se zbožnost. A dítě plesajíc v životě matky pozdravilo Matku Páně jsouc dříve schopno úkonu zbožnosti než života.

13. A pak z následujících znamení, když neplodná porodila[4], panna počala[5], němý mluvil[6], mág se klaněl[7], Simeon čekal[8], hvězdy věštily[9], Maria byla rozrušena vstupem anděla[10], nijak nevzrušena zázrakem: „Uchovávala to vše ve svém srdci"[11]. Ač Matka Páně, přece toužila znát Boží přikázání, a ta, jež porodila Boha, toužila znát Boha. ...

15. To je obraz panenství. Taková byla Maria, že její život je jen učení, provádění všeho. Líbí-li se nám původce, schvalme jeho dílo, abychom následovali příkladu v tom, cokoli vyžaduje odměny. Kolik záblesků ctností u jedné panny! Tajemství studu, vítězné znamení víry, úkon zbožnosti, panna doma, ochotná ke službě Boží, matka v chrámě.

16. Kolika pannám tato vyjde vstříc, kolik pojavši potáhne k Pánu se slovy: „Toto je lože mého syna, toto svatební lože uchovala neposkvrněné." Jakým způsobem je sám Pán doporučí Otci, zajisté opakuje svoje slova: „Otče svatý, to jsou ty, které jsem tobě opatroval, v nich Syn Boží skládaje hlavu našel spočinutí[12]; prosím tě, aby byly se mnou tam, kde jsem já[13]. Ale nemají-li sobě samým být k prospěchu, které jen sobě nežily, ať jsou spásou rodičům, bratrům. Otče spravedlivý, svět mě nepoznal[14], tyto však mě poznaly a nechtěly poznat svět."

17. Jaká to nádhera, jaká to radost plesajících andělů, že zaslouží si bydlet v nebi ta, jež na zemi žila nebeským životem. Tu Maria uchopivši bubínek[15] sbory panen pobídne ke zpěvu Pánu, ježto mořem světa přešly bez vlnobití[16]. Tu každá zaplesá se slovy: „Přistoupím k oltáři Božímu, před Boha, který mě od mládí radostí naplňoval"[17]. „Přináším v oběť díky a tak plním své sliby nejvyššímu"[18].

18. Nepochybuji, že máte otevřen přístup k oltáři Božímu; směle mohu říci, že vaše mysl je oltářem, kde se každodenně za vykoupení těla obětuje Kristus. Neboť je-li tělo panny chrámem Božím[19], co je duch, který, když byl rozmetán popel z údů, opět zahalen rukou věčného Kněze, vydechuje žár božského ohně? Blažené panny, které dýcháte tak nesmrtelnou milostí, jako zahrady květinami, jako chrámy zbožností, jako oltář knězem.

[Sv. Ambrož Milánský, De virginibus, II,2,6-18. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 10, 1934. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Eliáš a půst 
O tajemstvích (De mysteriis)  
O svátostech (De sacramentis)  
Kristus smířil svou krví svět s Bohem  
Je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili  
Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš 
Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy 
Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby  
Otevři svá ústa Božímu Slovu  
Kříž Kristův nám navrací ráj  
Kristus nade všechno
Svatá Eucharistie
Znalost Krista

Související články:

Pavel Hödl: Obřad zasvěcení panen 1/2 
Pavel Hödl: Obřad zasvěcení panen 2/2 
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu  
Panenství pro Boží království očima církevních otců 
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy
Gabriel od P. Marie Bolestné: Věřím v Tebe, Maria, Matko mého Boha a Matko má!  
Lukáš Drexler: Bylo manželství Josefa a Marie skutečným manželstvím, nebo bylo "jen jako"?   
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice 
Wincenty Granat: Neposkvrněné početí Panny Marie 
Wincenty Granat: Tělesné nanebevzetí Panny Marie
Bernard z Clairvaux: A jméno té panny bylo Maria 
Wincenty Granat: Účast Marie na díle vykoupení 
Palladios: Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter
Jindřich Suso: Dopis k obláčce jedné řeholnice
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté 
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie 
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Palladios: Historia Lausiaca 31 - O Piamun 
John Saward: Bohorodička jako Svatyně
Wincenty Granat: Panenství Panny Marie
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Hippolyt Římský: Dvojí příchod Krista 
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Stará irská litanie k Panně Marii
Emilián Soukup: Bohorodička

Poznámky:

[1] Další tři z této čtveřice jsou svatí Jeroným, Augustin a Řehoř Veliký. Pozn. RTh.

[2] Lk 1,27nn.

[3] Lk 1,56.

[4] Lk 1,57.

[5] Mt 1,18nn.

[6] Tj. Zachariáš, viz Lk 1,64.

[7] Mt 2,11.

[8] Lk 2,25nn.

[9] Srov. Mt 2,1-12.

[10] Lk 1,29.

[11] Lk 2,19.

[12] Srov. Mt 8,20.

[13] J 17,24.

[14] J 17,25.

[15] Srov. Marii, Mojžíšovu sestru v Ex 15,20.

[16] Ex 15,20.

[17] Ž 43,4.

[18] Ž 50,14.

[19] Srov. např. 1Kor 3,16; 6,19; 2Kor 6,16.